O závislosti na alkoholu, tabáku nebo měkkých a tvrdých drogách se mluví prakticky pořád. Fenoménem moderní doby jsou ale nelátkové závislosti. Co si pod tím představit?
Zažitá představa o tom, že závislý člověk potřebuje k ukojení svých tužeb konkrétní látku, už není tak úplně relevantní. Závislost se dá totiž vypěstovat takřka na všem, co nás baví, uspokojuje, naplňuje – byť třeba jen krátkodobě. Zkrátka a dobře – jde o činnosti, při nichž mozek velí vylučovat hormony štěstí.
Jak se z činnosti stane závislost?
Představte si třeba, že vám udělá dobře, když přijdete z práce, sednete si do křesla a začnete „sjíždět“ sociální sítě. Sledujete příspěvky lidí, skupin nebo firem, které ani neznáte. Sledujete trendy, které se neustále opakují. Je vám to v tu chvíli milejší než vstát, jít na zdravotní procházku, uvařit si zdravé jídlo nebo se věnovat svým blízkým.
Když to uděláte párkrát za sebou, stane se z toho zvyk. A ze zvyku jednoduše přejdete do závislosti. Zpočátku to trvá třeba 20 minut. Později už ale k tomu samému efektu potřebujete půl hodiny, pak hodinu a najednou neděláte nic jiného! Uděláte cokoli, abyste svůj čas mohli trávit právě touto činností. A to navzdory tomu, že se vašeho života ve finále dotýká velice škodlivým způsobem. Bere vám čas na to důležité.
I nelátkové závislosti znají abstinenční příznaky
Nejhorší na tom pak je, že jakmile si tuto činnost nemůžete dopřát, projeví se u vás – bez nadsázky – abstinenční příznaky.
V případě nelátkových závislostí mluvíme hlavně o nervozitě, nevrlosti, podrážděnosti vůči okolí, úzkosti, potížích se soustředěním i se spánkem, změnách nálad, a dokonce i o depresi. Abstinenční příznaky mohou být i v tomto případě také tělesné – například bolesti hlavy, napětí ve svalech nebo zažívací potíže.
Jak nelátkové závislosti poznat?
Podobně jako u závislosti na alkoholu, drogách a dalších látkách, jsou jasné znaky, které ukazují na to, že se z činnosti stala závislost. Zpravidla se jedná o narušené vztahy s okolím, problémy v práci, nebo dokonce ztráta zaměstnání, závislý nemá žádné jiné zájmy, nakonec může utrpět jeho duše i tělo (typicky třeba když tráví všechen volný čas sezením u počítače) apod.
S jakými nelátkovými závislostmi se setkáváme?
Nelátkové závislosti (také behaviorální, nedrogové nebo nechemické) jsou různé, jejich mechanismus ale zůstává stejný. K těm dosud zachyceným patří:
Workoholismus
Tou pravděpodobně nejznámější nelátkovou závislostí je závislost na práci. Kvůli ní omezují lidé ostatní oblasti svého života, neumějí od práce odpočívat, nedokážou si užít jinou činnost.
Důsledkem je psychické i fyzické strádání, rozpad vztahů a celková nepohoda. Workoholici si ve finále svou práci už ani neužívají, jako tomu třeba bylo zpočátku. Prostě jen jedou v zajetých kolejích. Prakticky si neumí dopřát volný víkend, nebo dokonce dovolenou, aniž by minimálně (minimálně!) nekontrolovali telefon a e-mailovou schránku. Workoholismus ohrožuje více muže než ženy a spíše lidi s vyšším vzděláním ve funkcích, s nimiž se pojí jistá míra zodpovědnosti.
Největší potíž je u workoholismu v tom, že si nemůžeme říct „tak a teď už nebudu pracovat“. Práce k lidskému životu patří. Workoholik proto potřebuje narovnat svůj vztah a postoj k práci, pěstovat mezilidské vztahy mimo zaměstnání nebo podnikání, je nutné, aby se zaměřil na svůj wellbeing – dostatek spánku, aktivní i pasivní odpočinek, zdravou a vyváženou stravu apod.
Netolismus
Člověka, který trpí netolismem (nebo také závislostí na virtuálních drogách), má ve svém okolí dost pravděpodobnost každý z nás. Středobodem světa takové osoby je internet. Zatímco starší generace ví, že i bez něj se dá kvalitně trávit čas, mladší generace jsou značně ohroženy – internet už je součástí jejich života od chvíle, kdy ho začaly vnímat. Rychlý zdroj informací v jakékoli podobě nám usnadňuje život, ale v jistém momentě se může z dobrého sluhy stát špatný pán.
Chorobná závislost na internetu navíc není jen jedna. Rozlišujeme například závislost na virtuálních vztazích, na virtuální sexualitě, spousta závislých spadá do kategorie internetové kompulze (nakupování, hraní online her, sázení, sledování sociálních sítí a videí…). Někomu zase může krátkodobě uspokojovat informační přetíženost (neustálé vyhledávání informací). A pak je tu závislost na telefonu a počítači jako nástrojích.
Gamblerství
Patologické hráčství je zase závislostí na hraní. Jde o neschopnost ovládnout své nutkání hrát. Nejde přitom jen o vysedávání (a utrácení peněz) u hracích automatů, jak si gambling nejčastěji představíme. V současnosti se spousta gamblerů realizuje i online hraním hazardních her, sázením v loterii, propadnout se dá i výherním losům a kurzovním sázkám. U gamblerství představují největší viditelné úskalí finance – výhra tu závisí na náhodě, gambler celý proces nemůže ovlivnit. Tímto způsobem dokážou závislí prohrát klidně i statisíce. K tomu se pak (podobně jako k látkovým závislostem) snadno přidruží i doprovodná trestná činnost (protože hráč potřebuje další a další peníze k ukojení své vášně).
Jen pro zajímavost – Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti zveřejnilo v roce 2015 údaj o průměrné výši dluhu hráčů, kteří v průběhu času nastoupili léčbu. Šlo o 596 000 Kč (na jednoho!).
Stalking
Když se řekne stalking, vybavíme si nejspíš oběť, která se nemůže zbavit svého stalkera, a to, že jde o trestný čin (nebezpečné pronásledování – § 354 Trestního zákoníku, zákon č. 40/2009 Sb.). Je tomu tak od 1. 1. 2010. Stalker je pak podle veřejnosti pravděpodobně blázen, šílenec nebo cokoli na tento způsob.
Člověk, který někoho pronásleduje (čímž ho obtěžuje), je přímo posedlý zájmem o konkrétní osobu. Hlavní příčinou je žárlivost – může se tedy odehrávat například mezi bývalými partnery, ale výjimkou není ani platonické zamilování do objektu sledování. Ačkoli mezi těmito osobami pak neexistuje žádný objektivní vztah, stalker si dokáže „nalhat“, že je skutečně pojí nějaké pouto. Nejčastějšími obětmi jsou veřejně známé osobnosti (zpěváci, herci, sportovci, politici aj.), v osobní rovině pak kromě bývalých partnerů i kolegové. Stalking, tedy nebezpečné pronásledování, definujeme jako opětovné, systematické a dlouhodobé obtěžování nejrůznějšími způsoby komunikace – SMS zprávami, e-maily, dopisy, telefonáty, osobním kontaktem, darováním nevyžádaných a nechtěných dárečků i samotným pronásledováním.
Aby se mohly orgány činné v trestním řízením situací zabývat, je nezbytné, aby ke stalkingu docházelo minimálně 4–6 týdnů, počet pokusů o kontakt by mělo být více než deset.
Obsah komunikace může být sice i vtipné a příjemný, stalker však nemá daleko k urážkám a výhružkám, jakmile není po jeho. Zpravidla je přítomná demonstrace stalkerovy moci, výhružky fyzickým útokem na oběť a její blízké, častá je snaha dehonestovat a poškodit oběť, a to zejména šířením nepravdivých informací o ní. Navíc stalker vše obrací proti oběti – sám se do role oběti staví a tvrdí, že oběť se mu mstí (ať už za cokoli). Nezřídka dojde k naplnění výhružek.
Je zcela jasné, že tím trpícím je tu hlavně stalkerova oběť (pro ni to může mít nejen psychické, ale i sociální, pracovní a finanční důsledky). Stalkery nikdy obhajovat nebudeme, je však zajímavé uvědomit si, že i oni bojují s nelátkovou závislostí, která se projevuje právě pronásledováním.
Hypersexualita
Jakkoli se to širší veřejnosti může třeba zdát humorné, sexuální závislost samotnému závislému dost ztěžuje život.
Projevuje se mimopartnerskými sexuálními vztahy, střídáním sexuálních partnerů, ale i častým sledováním porna nebo třeba využíváním erotických linek. Problémem tu není jakékoli sexuální uspokojení a počet partnerů, nýbrž neschopnost ovládat vlastní sexuální puzení. Závislý člověk se pak za svoje činy stydí, klade na sebe obrovskou míru viny a vše může přejít až do deprese. Existuje rozpor mezi tím, jak by chtěl jednat a jak jedná.
Potřeba sexu u dotyčného stále narůstá, jeho hypersexualita je pro něj neovladatelná. Sex je primární zvládací strategií pro všechno.
Kromě toho, že dokáže snadno rozvrátit vztah, je hypersexualita nebezpečná také z hlediska pohlavně přenosných chorob, poranění v souvislosti s pohlavním stykem a u žen se jedná i o nechtěná těhotenství.
Hypersexualita je sice nelátková závislost, zároveň jde o ale o regulérní psychickou poruchu, která vyžaduje psychoterapii, případně psychiatrickou, sexuologickou a hormonální léčbu. Často jde o příznak jiného duševního onemocnění, jako je třeba bipolární afektivní porucha nebo schizofrenie.
Kleptománie
O kleptománii nejspíš slyšel každý z nás. A byť je to pro „nezúčastněné“ nepochopitelné, nutkání a uspokojení zažívá závislý v souvislosti s krádežemi.
Abychom to ale hned uvedli na pravou míru – zpravidla jde o odcizování předmětů nevalné hodnoty, které ani kleptomanům nepřináší žádný velký zisk! Může jít třeba o ořezávátko, dudlík nebo plechovku fazolí. Bez zajímavosti není ani fakt, že kleptomani jsou často finančně dobře zajištění lidé.
Kleptománie je psychická porucha. Odcizování věcí je při ní neplánované, předchází mu obrovské vnitřní napětí, a jakmile ke krádeži dojde, dostavuje se dočasné uvolnění. Pak se přichází pocit hanby, výčitky svědomí a strach, že na kleptomana „někdo přijde“. To bohužel roztáčí spirálu stoupajícího vnitřního napětí, kterého se závislý na této činnosti zbaví zase jen krádeží… Celé to může rozpoutat třeba depresi. Kromě deprese pochopitelně přichází i strach z odhalení a z postihů, stejně jako například obava ze ztráty zaměstnání kvůli takovému chování (zvlášť když je člověk puzen krást zrovna v práci).
Kleptomani nemají za cíl obohatit se, kradou, protože jsou k tomu puzeni. Jednají sami a ze svých činů rozhodně nemají radost. Častěji se jedná o ženy, typickým osobnostním znakem je nízké sebevědomí a pocit samoty.
K léčbě je potřeba odborná pomoc, nejčastěji psychoterapie a případně léky. Důležité je vědět, že i v tomto případě jsou lékaři a psychoterapeuti vázáni profesní mlčenlivostí – proto je nanejvýš vhodné vyhledat jejich pomoc ještě dřív, než dojde k problémům se zákonem (aby se s nimi nemuseli vůbec potýkat).
Závislost na jídle
K nelátkovým závislostem řadíme i závislost na jídle. Nejde u ní totiž o jídlo jako takové (i když si lidé vybírají hlavně potraviny bohaté na cukry a tuky, které vyvolávají pocity štěstí a uspokojení), ale o proces konzumace.
I v tomto případě je závislý postižen nutkáním jíst, přijímat stravu, a to i v míře, kterou tělo absolutně není schopné využít. Proto jsou takoví „emoční jedlíci“ často až obézní – to se pak negativně odráží jak na fyzickém, tak na psychickém stavu.
Jakmile uspokojí touhu po jedení, dostavuje se pocit studu, viny, zahanbení, výčitky (a možná i přísaha, že příště už se to nestane, ale bez odborné pomoci se to pravděpodobně stane zase).
Záchvatovité přejídání nebo také emoční jedení se vyskytuje častěji u žen než u mužů a za život se s ním setkají necelá 2 % populace. Stejně jako u workoholismu je problém v tom, že jídlo k našemu životu patří, nedá se tedy eliminovat jednou provždy. Na místě je náprava vztahu k jídlu (ve smyslu „jídlo není terapeut, jídlo je jenom jídlo“).
Nelátkové závislosti jako fenomén moderní doby
Ze všeho, co padlo, plyne, že člověk nemusí být závislý na konkrétní látce. Důležité je uvolnění hormonů štěstí, byť to u závislostí platí jen krátkodobě. U některých nelátkových závislostí hned po uvolnění přichází stud a výčitky, jiné dokážou zruinovat i rodinný rozpočet nebo dostat závislého do problematického vztahu se zákonem.
Důležité je včas nelátkovou závislosti odhalit, uvědomit a přiznat si problém a zahájit vhodnou terapii. Nikdy nic nezkazíme tím, když se svěříme praktickému lékaři. Pokud si ale problém dobře uvědomujeme a chceme ho začít okamžitě řešit, je vhodné obrátit se rovnou na psychologa či psychoterapeuta.
