Emoční jedení: hrozba, kterou nechcete riskovat (ale možná to děláte)

Je vám smutno, protože se cítíte sami? Máte vztek kvůli sousedovi nebo strach z budoucnosti? A saháte kvůli tomu po jídle?

Je poměrně složité si to uvědomit, přijít na to a pak se sebou podle toho začít jednat. V prvé řadě ale vězte, že pokud zajídáte negativní emoce, ani zdaleka nejste jediní. A ani zdaleka to není daná věc, kterou byste nedokázali změnit.

O poruchách příjmu potravy (PPP) jste už určitě slyšeli – mluví se hlavně o anorexii a bulimii. Spousta lidí ale netuší, že do této kategorie „životních radostí“ patří i emoční přejídání. Ne všichni lidé s nadváhou nebo obezitou jsou tzv. emoční jedlíci, ale dost emočních jedlíků se skutečně k nadváze nebo obezitě dopracuje, načež je ohromně těžké se nabraných kilogramů zase zbavit.

Pak se roztáčí spirála, na jejíž jednom konci je touha po jídle, protože se necítíme psychicky dobře, a na druhém pak fyzické potíže, jež jsou jasným důsledkem našeho chování, tedy zajídání emocí.

Jak poznat emoční jedení/přejídání?

Existuje několik znaků, podle kterých se dá emoční přejídání rozklíčovat. 

• Jíte tehdy, když prožíváte negativní emoci – strach, stres, úzkost, smutek, vztek nebo nudu.
• Zároveň máte obavy z přibývání na váze a svou hmotnost úzkostlivě a často sledujete.
• Jíte záchvatovitě, rychle, aniž byste si konzumovanou stravu vychutnali. Takhle klidně sníte tabulku čokolády a pytlík chipsů. Později je vám těžko a máte výčitky svědomí.
• Říkáte si, že když už jste snědli tabulku čokolády, klidně můžete sníst pytlík chipsů, protože na tom už nezáleží, stejně jste k ničemu/osamělí/tlustí (doplňte si dle libosti) – ale samozřejmě, že na tom záleží a vidíte se příliš kriticky!
• Když „to na vás přijde“, prostě se nedokážete ovládnout. Jídlo ovládá vás.
• Neuvažujete o tom, že byste nejedli, ani o tom, že byste snědené jídlo vyzvraceli.

Co nahrává emočnímu jedení

Rizikových faktorů je několik. Může jít o naučené chování, protože se s tímto problémem potýkali už naši rodiče. Dalším bodem pro vznik emočního jedení je nevyvážená strava, která často rozkolísává hladinu cukru v krvi. A nakonec musíme zmínit nepravidelné stravování nebo oddalování jídla, když už máme hlad. Možná to znáte – když se dlouho nenajíte, následný vlčí hlad vás donutí sníst neuvěřitelnou hromadu jídla, které k sobě nijak nepasuje…

Jak z toho ven? Pomůžou odborníci, cvičení i meditace

Jak už padlo výš, nejdůležitější je uvědomit si a přiznat si, že máme problém. Je to velice podobné stavu, kdy je člověk závislý třeba na alkoholu. Máme problém, jeho důsledky jsou pro nás značně nepříznivé, a proto ho musíme vyřešit.

Pak se budeme cítit líp – jednak proto, že pokoříme nepřítele, což nám zvedne sebevědomí, jednak proto, že se to s největší pravděpodobností projeví na naší fyzické kondici.

Stejně jako u alkoholu, ani u jídla si ale nejspíš nepomůžete sami. Může sice jít o zajídání nudy, na což je nejlepší najít si koníčka (prospívá meditace, cvičení doma nebo venku, jiné zaměstnání mysli – například čtením), ale taky se může jednat o hlubší psychologický problém, ze kterého vás vyvede schopný psycholog nebo psychoterapeut, jenž se na tuto problematiku zaměřuje. Je totiž velmi pravděpodobné, že si jídlem snažíte navodit libé tělesné pocity, které znáte z přítomnosti, ale třeba i minulosti, protože je máte spojené s příjemnou situací.

Postarat se tedy musíte o psychickou stránku, ale taky o tu fyzickou. Pokud absolutně nemáte přehled o tom, kolik byste toho denně měli ideálně sníst a v jakém poměru si držet makroživiny (bílkoviny, sacharidy, tuky), je nejlepším řešením oslovit obezitologa nebo nutričního terapeuta, který vám s nastavením jídelníčku pomůže. 

A nakonec je tu ještě několik doporučení, která pomáhají, ale sama o sobě samozřejmě nic nevyřeší:

• Nebuďte na sebe tak přísní, když selžete. Výčitkami všechno jen zhoršíte. Věřte tomu, že příště si povedete líp!
• Mluvte s někým o tom, jak se cítíte. S partnerem, rodičem, kamarádkou/kamarádem. Nemusí z rukávu sypat řešení, důležité je sdílení.
• Cvičte. Pravidelné cvičení zaměstná vaše tělo i mysl. Bude vám líp fyzicky a budete ze sebe mít lepší pocit. Nemusíte nikde zvedat činky nebo se lámat při józe. Klidně se každý den vydejte na hodinovou svižnější procházku!
• Pijte. Vodu, čaje, minerálky. Ovšem neslazené, abyste si zbytečně nepřidávali do jídelníčku další kalorie. Když budete mít nutkání k jídlu, můžete zkusit zaplnit žaludek tekutinami.
• Čtěte si, poslouchejte hudbu nebo třeba háčkujte. Zaměstnejte hlavu, ať nemá šanci myslet na jídlo, když tělo zrovna nemá hlad.
• Dostatečně spěte. Odpočinuté tělo i zrelaxovaná mysl je základ všeho.

A to nejdůležitější: naučte se poslouchat své tělo. Kdykoli budete mít tendenci sáhnout po jídle, zeptejte se sami sebe, jestli máte opravdu hlad (jestli jste třeba před 10 minutami nedojedli oběd), nebo prožíváte negativní emoci, kterou byste rádi zahnali. Podle toho se pak zařiďte.

Je to hlad, nebo jen emoční impuls?

Právě na otázku, jestli máte skutečně hlad, nebo potřebujete zajíst nepříjemné pocity, si musíte odpovědět upřímně a kromě dojmů dejte taky na racionální úvahu. 

Běžný fyzický hlad:

• přichází pozvolna
• vyvíjí se, je čím dál větší
• netoužíte po konkrétním jídle, ale po nějakém vyváženém (například ne po pizze, ale po kuřecím mase s rýží a zeleninou)
• dokážete si užít všechny chutě naplno
• po jídle jste spokojení a nemáte z něj výčitky

Emoční hlad:

• přichází rychle, náhodně, je vyvolán situací
• máte nutkání sníst konkrétní jídlo (talíř těstovin se sýrem a kečupem nebo kyblík zmrzliny)
• víte, že vám vybrané jídlo neprospívá, ale neovládnete se
• neužíváte si chuť jídla naplno
• ignorujete velikost porce, často se přejíte
• po jídle přicházejí výčitky (a můžete pokračovat v jídle, i když už jste plní)

Ač se rozdíly zdají být jasné, člověku, který emočním jedením trpí, může trvat dlouho, než se naučí obě situace spolehlivě rozeznat. Rozhodně se to ale dá naučit. Dotyčný musí jen vědět, že má problém, ze kterého existuje cesta ven…