Jak odhalit závislost na alkoholu

Alkohol? To je skvělý parťák na všední večery i vzácné příležitosti. Jakmile někdo řekne, že si dnes skleničku nedá, okolí se na něj dívá dost tázavě.

Je mu špatně? Bere antibiotika? Chystá se ještě řídit? A když jde o ženy, často se to neobejde bez obligátního dotazu na případné těhotenství. Konzumovat alkohol je u nás tak v normě, že člověk vlastně „musí“ mít důvod, proč si ho nedat.

Možná vlivem tohoto přístupu i snadné dostupnosti alkoholu splňuje 11 % dospělých obyvatel České republiky kritéria pro závislostní poruchu. Zdá se vám to málo? Odhadem to může být až 170 tisíc osob, které mají s alkoholem vážný problém!

A tím to nekončí: rizikově holduje alkoholu asi 19 % naší dospělé populace, ba co hůř, do kategorie škodlivé konzumace spadá 10 % dospělých. Ze dvou třetin jde o muže. Je ovšem potřeba dodat, že u žen se tato potíž odhaluje mnohem hůře, protože ženy mají pocit, že musí vydržet všechno, a tak berou alkohol jako pomocníka, který jim to umožní. Zároveň to umí lépe skrývat.

Alkohol, ke všemu konzumovaný i denně, přitom znamená ohromnou zátěž pro organismus. Přispívá k rozvoji více než 200 onemocnění a nezřídka bývá spojen i s dalšími problémy, jako je násilí, nevýkonnost nebo nehodovost.

Často si myslíme, že sklenička vína, pivo nebo „panák“ denně nemůže uškodit. Opak je ale pravdou. Riziko představuje jakákoli dávka a na to je třeba myslet. Není ale nutné hnát věc do krajnosti – dát si jednou za měsíc skleničku s kamarádkou nebo v parném létě po procházce pivo není smrtelný hřích. Žádná dávka ovšem není bezpečná, na mýty tvrdící opak raději zapomeňme.

Jak poznat, že má člověk problém s alkoholem?

Ať už máte podezření, že alkohol přes hlavu přerůstá vám, nebo někomu z vašich blízkých, čím dříve se rozhodnete záležitost řešit, tím lépe.

A co je ale vlastně onen alkoholismus? Je to v podstatě chronické onemocnění, závislost na alkoholu, která člověka postihuje jak po fyzické, tak po psychické stránce. Dotýká se i jeho blízkých. O alkoholismu mluvíme tehdy, když pití narušuje běžný život jedince (například kvůli němu přijde o práci) nebo společnosti (když je nebezpečný pro své okolí), případně obojí.

V praxi můžou být signály o něco nenápadnější. Typický odér, který se dá zamaskovat jen částečně, snížená výkonnost a soustředěnost, nošení stejného oblečení více dní – alkoholikovi jednak přestává záležet na sobě samém, jednak je možné, že se například kolega z práce vydal rovnou popíjet a v nonstopu se zdržel i přes noc.

Co takový člověk dělá?

Konkrétní příklady nejspíš napoví víc:

• člověk pije o samotě, dokonce i tajně
• pije před jídlem a po něm („rituálně“)
• má potřebu napít se – pak může být nervózní, podrážděný
• schovává alkohol na neobvyklých místech (ve skříni s oblečením, pod postelí atp.)
• pije čím dál víc, protože tělo si vytváří toleranci
• má výpadky paměti (zapomíná třeba na své povinnosti, např. vyzvednout děti ze školky)

Co dělat, když máte na takový problém podezření?

Přiznat problém sami sobě, to nám moc nejde. Proto je obvyklejší, že podnět k zamyšlení přijde od někoho blízkého. Pokud se ocitnete v roli toho, koho trápí, že se někdo utápí v alkoholu, je na místě promluvit s ním šetrně, ale zároveň otevřeně a na rovinu. Jednoduché to není, ale můžete tím skutečně dodat impuls k řešení.

Ptejte se na problém. Za pitím totiž zpravidla stojí životní nespokojenost, vleklé potíže, stresující situace, úzkosti, deprese, pocit selhání, ba dokonce nenávist k sobě samému. Každý na tyto podněty reagujeme jinak a pro každého je alkohol něčím jiným – jednoho zklidní, druhého nabudí.

Nikdy člověka, u kterého máte podezření na alkoholismu, nekryjte. Může se to týkat například kolegy v práci. Nakonec by se věc obrátila proti vám. A čím víc impulsů závislý dostane, tím spíš bude mít šanci si uvědomit, že problém opravdu má.

Neztracujte alkoholika. Potřebuje podporu

Co rozhodně platí, to je poučka, že žádnému závislému nedokážete pomoci, když on sám nebude chtít a nebude se snažit. Na druhou stranu to neznamená, že by si žádnou pomoc nezasloužil – naopak. Když dospěje k názoru, že jeho pití přesáhlo únosnou mez, bude potřebovat podporu. A když se mu jí dostane od lidí z okolí, bude mít mnohem větší motivaci se závislostí skončit.

Buďte důslední a nastavte pravidla, aby vás podpora takového člověka úplně nevyčerpala. Například se domluvte, že se s kamarádem nebo kamarádkou dál budete stýkat, ale jen za předpokladu, že v tu dobu nebude pod vlivem. Nebo nabídněte pomoc s hlídáním dětí, když bude dotyčný či dotyčná zrovna u terapeuta nebo na léčení.

A co určitě nedělat? Nikdy za závislého nejednejte. Nikam ho sami neobjednávejte. Můžete zjistit možnosti a nastínit mu je, ale pro samotnou změnu se musí rozhodnout on sám. Jinak náprava nevydrží dlouho a za 14 dní může být tam, kde byl ještě před chvílí.

Navždy vyléčený?

S alkoholem i ostatními návykovými látkami je bohužel ta potíž, že jakmile jednou požívání přejde v problém a člověk podstoupí léčení, nikdy, ale opravdu nikdy už nesmí drogu (v tomto případě i alkohol) zakusit. Každá taková konzumace či aplikace je nesmírným rizikem a schůdkem zpátky k závislosti. Alkoholik, stejně jako drogově závislý, nikdy není vyléčený navždy. A na to je třeba dávat extra pozor.

Možnosti léčby

Jakmile si alkoholik uvědomí, že má opravdu problém, a rozhodne se, že ho bude řešit, má dvě možnosti léčby:

• ambulantní – ta probíhá v ambulancích psychiatrů nebo adiktologů, případně v denních stacionářích
• rezidenční/pobytová – to je ten „klasický“ pobyt v léčebně (v psychiatrické nemocnici), ať už krátkodobě (1–2 měsíce), střednědobě (3–6 měsíců), nebo dlouhodobě (déle než 6 měsíců), zároveň je tu podpora terapeutické skupiny

Jak to vypadá v denním stacionáři

Když není závislost tak „vážná“, že by vyžadovala pobyt v léčebně, může člověk docházet do denního stacionáře (samozřejmě musí abstinovat). Délka léčebného programu se může ve stacionářích lišit – někde je to 1,5 měsíce, jinde 4 měsíce…

Jakmile se člověk do programu přihlásí, denně musí do stacionáře docházet, je tam od rána do odpoledne, má svou skupinu a čeká ho třeba:

• kontrola abstinence
• intenzivní skupinová terapie
• sociální poradenství
• nácvik všímavosti (mindfulness – schopnost žít v přítomnosti, soustředit se i na drobnosti, které mohou odvést pozornost právě třeba od alkoholu)
• nácvik denního režimu a trávení volného času
• jednodenní a vícedenní výjezdy se skupinou

Další možností, kterou stacionáře nabízejí, jsou ambulantní odpolední programy. Ty se hodí pro ty, kteří svůj problém relativně zvládají, ale potřebují podporu a zároveň musí chodit do práce nebo do školy. Tady může probíhat:

• 1x týdně skupinová terapie
• 1x týdně individuální terapie
• kontrola abstinence
• sociální poradenství

Jak to vypadá v léčebně na pobytové léčbě

To první, co po příjmu v léčebně alkoholik zažije, je detoxifikace, která trvá zhruba týden. Musí probíhat v nemocničním prostředí, protože příznaky z odnětí alkoholu mohou být opravdu vážné (nejvážnější je delirium tremens, kdy může být ohrožen i život – udává se u něj 5–15 % úmrtnost, která je nejčastěji důsledkem vzniklé srdeční arytmie nebo dechovým selháním – proto takoví lidé končí i na JIP, teprve potom mohou pokračovat v léčbě).

Průběh a forma léčby se může lišit od zařízení. Probíhají tu terapie, poradenství.

Anonymní alkoholici

Zajímavostí je, že v poslední době v seriálu Ulice probíhá „osvěta“ o Anonymních alkoholicích (AA). Proto se o nich začíná víc mluvit. Co to je?

• skupina na pomoc alkoholikům (pomáhají si mezi sebou), která vznikla v roce 1935 v americkém Ohiu
• u nás fungují „áčka“ od roku 1990, existuje více než 60 skupin v asi 40 městech
• alkoholici (více či méně abstinující) se scházejí, sdílejí svoje příběhy, vzájemně se podporují; fungují z dobrovolných příspěvků, kdo co dá (nejsou tu žádné povinné poplatky), nejsou vázaní na žádnou církev, sektu nebo politickou organizaci
• scházejí se tu lidé, kteří se snaží o abstinenci bez pomoci terapeutů a lékařů

Preventivní opatření

Potíž s alkoholem je v tom, že je u nás strašně snadno k dostání a často si ho dokážou opatřit i dospívající mladší 18 let. Navíc jsou rodiny, kde v tom rodiče děti „podporují“ („dej si se mnou pivo, už je ti šestnáct“; případně podávání nealkoholického piva opravdu malým dětem – ty si ale zvyknou na chuť piva a i v nealkoholickém pivu je trocha alkoholu). Takže: nepodporovat, nepodávat, edukovat.

Pokud má problém rodič, pro dítě je nejlepší, aby se léčil a „narovnal“ tím prostředí v domácnosti.

Pro srovnání:

• v Česku se smí prodávat alkohol lidem od 18 let
• v Eritreji je to až od 25 let! (v Burkina Faso je to pro změnu extrémní – od 13 let)
• jsou země, kde se smí pít od 16 let, ale jen pivo a víno (Rakousko, Německo, Lichtenštejnsko), lihoviny od 18 let
• Švýcarsko věkovou hranici pro prodej a konzumaci alkoholu nestanovuje, ale i tady platí, že pivo a víno se smí od 16 let
• v Belgii a Dánsku si můžete od 16 let dát cokoli, co má obsah alkoholu méně než 1,2 % (to jsou nealko piva; Radler už má 1,5 % a víc, pivo 10° 3,5–4,5 %)
• v některých zemí se smí pít alkohol až od 21 let (USA, Egypt, Nepál, Srí Lanka, Mongolsko, Kazachstán…)
• v Izraeli se může pít od 18 let, ale v některých podnicích v Tel Avivu člověku nalijí až od 25 let

Na vznik závislosti na alkoholu by si měli dávat hlavně lidé, jejichž rodiče tento problém měli. Stává se, že buď dopadnou právě jako jejich rodiče, nebo se naopak alkoholu ani nedotknou.

Rizikové faktory

Existuje hned několik rizikových faktorů, které mohou k závislosti dovést:

• brzký začátek konzumace alkoholu (dříve než ve 14 letech)
• genetická zátěž
• pohlaví (muži k alkoholismu tíhnout víc)
• psychické potíže (ke konzumaci alkoholu svádí např. deprese a úzkosti, především neléčené stavy

Závislost na alkoholu je problém, se kterým si mnohdy člověk sám neporadí. Je proto potřeba si potíž uvědomit a požádat o pomoc odborníky.