Všichni lidé nemají srdce na dlani a jen ty nejčistší úmysly. Bohužel. Po světě chodí spousta manipulátorů a čas od času se některému z nich nevyhneme. Jak ale manipulaci odhalit a ubránit se jí?
Na začátek se sluší říct, že manipulátora, natožpak toho zdatného, je opravdu složité odhalit a dokáže to jen málokdo. Není výjimkou, že mu „naletí“ i inteligentní lidé s nadhledem a zkušenostmi. Manipulátor vás chce zkrátka dostat tam, kde vám potřebuje mít, čímž sleduje vlastní prospěch. A ti největší manipulátoři se neštítí prakticky ničeho.
Důležité je vědět i to, že manipulace, byť třeba ne nějak podvratné, se občas dopouštíme snad všichni. Třeba ženy dobře vědí, co platí na jejich muže, když potřebují něco opravit, a zaměstnanci chápou, že i před šéfem stačí zabrnkat na konkrétní strunu, aby došlo na prémie… Snažíte se potěšit všechny a zapomínáte na sebe?
Co je to manipulace?
Podle dostupných zdrojů se vědomé manipulace dopouští 20 % lidí. Ostatní to dělají, ani si toho nejsou vědomi. Každý pátý člověk je tedy manipulátor. Proto je třeba umět s nimi jednat.
Za manipulací stojí osobnost, kterou nejčastěji motivuje pocit strachu – z neznáma, z bezmoci nebo z vlastního selhání, příčinou je i nízká míra sebedůvěry. Manipulátoři své chování někde okoukají. Třeba od rodičů, učitelů nebo jiných autorit a vzorů.
Cílem manipulace je vyvolat v jiném člověku pocity viny a strachu nebo pochybnosti (o sobě samém a správnosti vlastního jednání). Tím ho pak může manipulátor dostat do pozice, ve které ho chce mít.
„Obyčejná“ manipulace nakonec může přerůst i v tzv. gaslighting, který často vyústí v domácí násilí (když k němu dochází doma) a oběti končí s depresemi, nízkým sebevědomím a traumaty.
Gaslighting se projevuje třeba zesměšňováním, bagatelizováním potřeb dotyčného, v zamlčování nebo překrucování informací, znemožněním čerpání informací z jiných zdrojů, podrýváním důvěry ve vlastní rozum (například paměti).
Manipulátora poznáte podle typických vlastností
Vlastnosti a chování v konkrétních situacích mohou manipulátora prozradit. Pravděpodobně to ale chvíli potrvá, než ho odhalíte, už jen proto, že nechcete z manipulace někoho jen tak nařknout. Co u člověka sledovat, pokud máte podezření, že se ho takové chování skutečně týká?
- Chová se egoisticky. Vždy a bez výjimky je na prvním místě jeho prospěch, jeho přání, jeho zájem. Na ostatní nebere ohledy, a když předstírá zájem, tak jen proto, aby si ostatní naklonil.
- Vymlouvá se. Co slíbil, z toho nejspíš sejde. Nebude se vysilovat něčím, z čeho by sám nic nezískal.
- Nerespektuje ostatní. Ani jejich názory a potřeby. Nejedná s nikým jako rovný s rovným.
- Lže. O čemkoli, když se mu to hodí. Pokusí se vás přesvědčit, že jste mu něco slíbili, ale nesplnili, nebo vám bude tvrdit, že vám nic nesliboval, a proto to nesplnil.
- Nabourává vaši sebedůvěru. Srovnává vás s ostatními nebo poukazuje na lidi, kteří mají stejný názor jako on („I Petr si myslí, že bys měla neměla na skleničku s kamarádkami chodit tak často.“).
- Lichotí a obdarovává. Hlavně ze začátku, když zjistí, že se mu můžete hodit. Začne vám lichotit a dávat vám drobné dárečky. Snaží se vám vetřít do přízně.
- Vzdává se zodpovědnosti a přehazuje ji na druhé. On nikdy za nic nemůže…
- Dělá ze sebe oběť. On je vždycky ten, kterému je ubližováno.
- Rozdmýchává konflikty. To proto, aby si například v rodině nebo v kolektivu nikdo nebyl jistý nikým.
- Je přísný k ostatním, ale ne k sobě. Používá zkrátka ten pověstný dvojí metr. Ostatní ho mají litovat a věnovat mu pozornost.
- Závidí. Když už vás nedokáže připravit o váš úspěch, snaží se aspoň, abyste z něj neměli tak dobrý pocit.
- Zesměšňuje, vyhrožuje a zastrašuje. Vyděsí vás jeho hněv? Nebo spíš jeho vyhrožování, že na vás něco (cokoli!) ví a použije to proti vám?
- Nedokáže přijmout kritiku. Hned ji obrací proti druhým. Popře i to, co je zcela zjevné.
Když se na výčet vlastností a jednání zaměříte, nejspíš si říkáte, že na odhalení manipulátora nemůže být nic složitého. Opak je ale pravdou, zvlášť když to nečekáte a nemáte s tím zkušenosti. Pokud ale tyto znaky pozorujete na někom, kdo se dostal do vaší blízkosti, nenechte si ho přerůst přes hlavu.
Jak komunikovat s manipulátorem?
Když už dokážete manipulátora rozpoznat, naučte se s ním komunikovat. V ideálním případě ho odstřihnete, ignorace je v tomto případě nejsilnější zbraň, protože tne do živého – zraní manipulátorovo ego.
To ale nejde vždy – co když je manipulátor rodič nebo dítě, případně třeba šéf?
- Nevěnujte mu příliš pozornosti. Pokud to tedy jde. Nereagujte na nic, co říká, nevěřte jeho slibům a nespoléhejte na ně. Pokud ho vyslechnout musíte, neřešte obsah jeho slov a příliš nad nimi nepřemýšlejte.
- Věřte si. Pro někoho to není jednoduché, ale jakmile se necháte „nahlodat“, manipulátor si vás podmaní. Bude vám totiž tak dlouho podsouvat pochybnosti o vás samotných a o vaší vině (v čemkoli), až mu to vážně sami uvěříte.
- Když dojde na komunikaci, zůstaňte věcní. Nedávejte příliš najevo, že vás třeba manipulátorova slova rozhodila. To by byla voda na jeho mlýn.
- Nesnižujte se k podobným útokům. Ironii nebo sarkasmus ignorujte. Jinudy cesta nevede.
- Využijte nejrůznějších pravidel asertivity.
- Nebo naopak pátrejte po konkrétnostech. Řekl vám dotyčný, že jste neschopní? Ptejte se na konkrétní situace, podle kterých tak soudí.
V komunikaci s manipulátorem je třeba nastavit pevné hranice. Ty on bude testovat a jen tak se nejspíš nevzdá, pravděpodobně se vám ale aspoň podaří minimalizovat jeho vliv na vás. Nejlepším řešením je samozřejmě nemít manipulátory ve své blízkosti, a když to jde, ze života je úplně odstřihnout.
Jakým způsobem se dopouštíme manipulace?
S manipulací to není tak úplně jednoduché. Do jisté míry se jí totiž dopouštíme všichni, ale nemusí to být nutně zavrženíhodné. Například žena ví, co má říct svému muži, aby konečně přidělal na zeď tu poličku. Rodič postupem času zjistí, co platí na jeho dítě, když si nechce uklidit pokoj – zákaz televize/počítače/konzole/volného času s kamarády?
Občas tento postup prostě použijeme všichni, aniž bychom ale měli zlý úmysl. Horší je, když za ním zlý úmysl opravdu stojí.
Jak se manipulace projevuje obecně v různých rovinách?
Manipulace může přicházet v různých rovinách – může být od partnera (z čehož se lze těžko vymanit, ale přece jen je to možné), od rodičů (tady už je to vymanění o dost složitější), od kolegů, nadřízeného, vypočítavých blízkých… Manipulaci můžeme zkrátka očekávat z kterékoli strany. Když k tomu připočteme fakt, že cílené manipulace se dopouští každý pátý člověk, máme v sociálních interakcích opravdu o „zábavu“ postaráno.
Partner: „Neměla bys na to víno s Janou chodit tak často. Pak máme míň času pro sebe a to pro vztah není dobré.“ – tady si manipulátor bere jako pomyslného rukojmí samotný vztah, přitom se spíš bojí toho, že jednoho krásného večera během onoho sedánku s kamarádkou jeho partnerka pozná někoho jiného
Rodič: „Když budeš zlobit, budu nemocná a umřu. Pak mě budeš mít na svědomí.“ – čili když se nebudeš chovat přesně podle mých představ, nakonec můžeš být klidně poloviční sirotek a budeš si to do konce života vyčítat
Nadřízený: „Když nestihnete dodělat ještě všechny tyhle úkoly, možná kvůli vám kolegům nepřijdou výplaty.“ – pak se člověk může strhat, protože ví, že by se na něj všichni zlobili kvůli jeho nedostačujícímu tempu, přitom objektivně vůbec nedostačující nemusí být a na konci může stát vyčerpání, syndrom vyhoření a další psychické potíže
Blízcí: „Měla bys někdy zajít za babičkou, je tam pořád tak sama, je jí smutno a už ji to na tom světě nebaví.“ – „ideálně“ když to říká někdo, kdo za babičkou nejde, jak je rok dlouhý, protože dobře ví, jak je babička nepříjemná a jízlivá, až to člověku bytostně nedělá dobře
Gaslighting, zákeřný druh manipulace: o co při něm jde?
Gaslighting můžeme označit za „vyšší dívčí“ šikovného manipulátora. Tento pojem se používá díky divadelní hře britského scénáristy Patricka Hamiltona z roku 1938, která se jmenovala Gaslight (tedy plynové světlo/plynová lampa) a díky následnému filmovému zpracování této hry. Ačkoli se pojem objevil už ve 30. letech minulého století, běžně se začal používat až v 21. století.
To stěžejní ze hry i z filmu je to, že se manžel snaží přesvědčit manželku, že je psychicky nemocná. Motivem k tomuto chování může být obecně to, aby se dotyčná osoba na druhém stala ještě závislejší, než už možná je. Manžel to prováděl tak, že měnil intenzitu světla v plynových lampách v domě a přesvědčoval manželku, že se jí to jen zdá, že jsou to jen její představy, zkreslené vnímání. Tím se snaží podrýt její důvěru v její vlastní rozumové schopnosti.
V divadelní hře to dobře dopadne – manželka prakticky svého chotě odhalí, takže jeho plán nechat ji zavřít do blázince nevyjde. V reálu to tak dobře dopadnout nemusí.
V čem gaslighting spočívá?
- Manipulátor chce dosáhnout toho, aby si oběť nebyla jistá svými rozumovými schopnostmi, svým úsudkem.
- Podrývá sebeúctu oběti. Snaží se v ní vyvolat dojem, že oproti manipulátorovi je méněcenná.
Jak se gaslighting projevuje konkrétně?
- Manipulátor nedává oběti všechny informace, případně zamezuje oběti, aby čerpala informace z více zdrojů.
- Manipulátor překrucuje informace nebo používá jen ty, které se mu hodí.
- Vyjadřuje se tak, že znehodnocuje názory, myšlenky, potřeby a přání oběti. („Proč chceš jít na víno s Janou? Vždyť je hloupá a kecá nám do vztahu. Byly jste spolu před dvěma týdny, to už chceš jít zase?“)
- Běžné je zesměšňování a bagatelizace. („No jo, máš čím dál víc vrásek, za chvíli budeš stará a ošklivá. Ale prosím tě, to byl jenom vtip, ty se neumíš zasmát sama sobě? Jsi hrozně přecitlivělá a nerozumíš srandě.“)
- Znevažuje práci a hodnoty oběti. („A k čemu to jako je, že se staráš o nemocné lidi? Stejně umřou.“)
- Snaží se oběti vsugerovat, že má duševní potíže. („Tohle se nestalo, ty jsi normálně paranoidní.“ – s tím, že událost, o které je řeč, se skutečně stala)
Odhalit manipulátora nebývá jednoduché, ale napovědět může ledacos. Pokud vám s kýmkoli není dobře, nemáte povinnost s ním být. Proto sebou nenechte manipulovat a nenechte se nezdravě omezovat.