Vyjádření „mám depku“ kolem sebe slýcháme takřka denně. Zkrácená varianta hrozivého výrazu „deprese“ ale rozhodně neoznačuje to, co skutečná deprese do života přináší nemocnému i jeho okolí. Jaký je v tom rozdíl?

Mít depku je dnes označení pro špatnou náladu, třeba v den, kdy se člověku nic nedaří, když se táhne řešení problému nebo se zrovna špatně vyspal šéf a vysypal svůj hněv na celý kolektiv. Takovou „depku“ ale obvykle zažene šálek dobré kávy s kamarádkou nebo čokoláda a dobrá knížka. Deprese je úplně jiná.

Co je deprese a jak ji odhalit u sebe nebo svého blízkého

Odborníci depresi popisují jako psychickou poruchu, která se projevuje především neschopností se radovat a prožívat potěšení, neustále skleslou náladou a přetrvávajícím smutkem. Nemocný si jen málo věří, stále se cítí unavený, nic ho netěší, těžko se soustředí, nadměrně přemýšlí o smyslu života, mívá konkrétní sebevražedné myšlenky a bohužel dochází i k samotným sebevraždám. Nejvyšší měrou jsou mezi sebevrahy zastoupeny osoby starší 69 let.

Deprese není jen jedna, existuje mnoho druhů, které se od sebe více či méně liší. Pravděpodobně nejdůležitější je ale rozlišení na:

  • exogenní depresi, kterou způsobují traumatické a bolestné zážitky, dlouhodobý stres a další vnější vlivy (rozvod, nemoc, úmrtí blízkého člověka),
  • a endogenní depresi, která je vesměs nezávislá na okolním dění. Taková deprese je důsledkem špatně prováděných procesů v mozku a je prakticky neovlivnitelná.

K nejčastějším a typickým příznakům patří kromě už výše uvedených:

  • dlouhodobě zhoršená nálada, nechuť k činnosti
  • pocity beznaděje, bezvýchodnosti a nesmyslnosti života
  • ztráta zájmu o koníčky
  • neschopnost prožívat radost naplno (to, co člověka dříve dokázalo vybudit ke štěstí, už takovou moc nemá)
  • nemocný často pláče, odmítá chodit mezi lidi, raději je sám
  • polehává, dává přednost pasivním činnostem (třeba sledování televize)
  • může se chovat podrážděně, agresivně nebo naopak neprůbojně, křehce

Co člověk, to jiné doprovodné příznaky. Depresí postižení lidé se často cítí zpomaleně a v těžších stádiích pro ně nemá smysl ani jít na nákup nebo dodržovat základní hygienické návyky.

Deprese není slabost ani lenost

Každý, kdo trpí depresí, si nejednou za život poslechne, že je jen líný a nic se mu nechce, že se musí vzchopit a žít. Tím nejhorším způsobem, jak se zachovat, je snažit se takového člověka takto hecovat a povzbuzovat, rozesmívat a bavit. Každý, kdo v životě projde depresí, si přeje jen jedno – už nikdy ji nezažít. Kdyby mohl, vždycky by se jí vyhnul.

Často je proto nejlepší nechat nemocného v klidu a vyjádřit soucit. Jediné, co je totiž jisté, je to, že každá depresivní fáze dříve nebo později přejde.

Deprese je nemoc, která si zaslouží péči odborníka. Ať už bude postižený řešit svůj problém u psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra, nikdy to nebude zbytečné. Zbytečné by bylo trápit se s příznaky, které se nedají bez pomoci překonat. Zatímco psycholog může nemocnému pomoct vyřešit exogenní depresi, psychiatr kombinací rozhovoru a předepsáním vhodných moderních antidepresiv pomůže hlavně s depresí endogenní, která přichází sama od sebe, nezávisle na okolním dění.

Netrpí depresí váš senior?

Samostatnou kapitolou je deprese u seniorů. Příznaky, které starší osoby trápí, často přiřazujeme přirozenému procesu stárnutí (například zpomalení, ubývající zájmy). Přitom z výzkumů vyplývá, že u osob nad 65 let napříč zahraničními zeměmi trpí depresí 1,4 % žen a 0,4 % mužů. Odborníci ale odhadují vyšší výskyt, a to kolem 6 %. A dodávají ještě horší čísla – příznaky, které zcela nezapadají do „škatulky“ deprese, ale razantně snižují kvalitu života podobným způsobem, trápí 20-30 % seniorů na celé planetě.

Proč je to u seniorů jiné? Především proto, že u nich logicky dochází ke změnám v mozku, tvorba a uvolňování potřebných látek už není jako dřív a nepřispívá ani samotné stárnutí mozku. Dalším zásadním problémem je pak nemoc, hospitalizace, umístění do ústavní péče a domova důchodců, ale především narůstající množství ztrát – životního partnera a přátel, případný nezájem nebo nepochopení rodiny, ztráta kariéry, pocit nepotřebnosti.

U seniorů se deprese často projevuje i na tělesné schránce. To, že mají potíže s vylučováním, asi jen tak někdo nezjistí. Ovšem například nápadné hubnutí, protože nemocný nemá potřebu jíst, už může být vodítkem. Dalším je pak pokles kognitivních schopností – zpomalená mluva, neschopnost se vyjádřit a jiné. Bohužel je snadné si všechny takové příznaky spojit s jinými onemocněními, a ne právě s psychickou poruchou.

Rozsáhlý problém musí mít počátek svého řešení v psychoterapii, později, když to nejde jinak, taky v klasické léčbě antidepresivy.

Sledujte a poslouchejte své okolí. Možná tím někomu pomůžete.

V článku byly použity informace z webu https://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2008/01/08.pdf.