Přemýšlet nad problémy? To je v životě normální. Potíž nastává v tom, když nad nimi přemýšlíme až přespříliš, nebo dokonce za problémy považujeme i záležitosti, nad kterými by stačilo mávnout rukou.
Je těžké si přiznat, že „něco moc řešíte“. V principu je to tak těžké jako uvědomit si a přiznat si, že máte problém s emočním přejídáním nebo že jste people pleaser jako z učebnice.
Nadměrné přemýšlení (odborně ruminace) má hned dva významy. Jeden v tomto kontextu řešit nemusíme, protože se týká kojenců a dávení. Ten druhý odkazuje na situaci, kdy se v myšlenkách neustále vracíme k jedné věci nebo události, přehráváme si ji dokola a dokola, hledáme „skryté“ významy tam, kde pravděpodobně ani nejsou. Zároveň může jít o aktivní, ale ve většině případů neefektivní hledání řešení aktuálního problému. Výsledkem bývají jen a pouze negativní emoce.
Pokud si běžně vymýšlíte nejrůznější scénáře, které by se mohly odehrát, a hned na ně hledáte co nejvhodnější reakce, k „overthinkerům“ se taky řadíte. Stejně jako jestli pořád dumáte nad některým ze svých rozhodnutí v minulosti a hledáte na něm jakýkoli nedostatek.
V čem je overthinking špatný?
Jestli máte dojem, že by se vás overthinking mohl týkat, vězte, že je vhodné s ním nějak naložit. Když tuto potíž nebudete řešit, můžete se dočkat mnohem větších nepříjemností – dostavit se mohou úzkosti (ty ale zároveň mohou být jeho příčinou), ztráta životní radosti (od které už to není daleko k depresi) nebo zkreslení paměti a myšlení (například si budete všechno nadměrně zobecňovat nebo situace řešit přístupem „všechno, nebo nic“).
V důsledku se například můžete potýkat s katastrofizací, tedy se sklonem očekávat jen to nejhorší, včetně nejhoršího možného výsledku každé situace. A to vám nikdy na náladě nepřidá. K overthinkingu inklinují nejen lidé úzkostní, ale i ti s nízkým sebevědomím, perfekcionisté a pesimisté. Rizikovým faktorem je ale i situace, ke které nemáme dostatek informací – ty si pak mozek dosazuje sám a rozhodně ne ve prospěch svého majitele.
Rada „tak nad tím tolik nepřemýšlej“ pomáhá asi tolik jako diabetikovi průpovídka „tak už se na tu cukrovku vykašli“. Lidé, kteří už ve spárech overthinkingu nadobro uvízli, se nedokážou soustředit na nic jiného a nejsou schopní nad ničím jiným přemýšlet. Situace můžete být naprosto paralyzující.
Přílišné přemýšlení poznáte i na svém těle
Mysl je nerozlučně spjata s tělem. Zaměřte se na něj. Napoví vám celkovým napětím, zažívacími potížemi nebo bolestmi hlavy. I to může člověku komplikovat život a srážet ho do úzkostných nebo depresivních stavů.
Jak se overthinkingu zbavit?
Když si uvědomíte, že máte problém, máte ten nejdůležitější krok za sebou. Po něm vás ale čeká spousta práce na vás samotných. Tu byste ovšem měli absolvovat, abyste se zbavili problému, který může vaši mysl a váš život značně poškodit.
Vždycky, když se přistihnete, že už zase řešíte něco, co nedokážete ovlivnit, nebo si přehráváte nepříjemné situace a rozhovory, které by se mohly odehrát, pochvalte se. Možná to zní divně, ale pochvalu si zasloužíte – nachytat sebe sama „při činu“ je skvělý pokrok!
V takové situaci, kdy si řeknete „aha, pozor, zase nad tím moc přemýšlím“, se zkuste něčím rozptýlit. Odveďte pozornost někam úplně jinam. V tomto případě je to podobné jako s nepříjemnými vtíravými myšlenkami. Mozek ale dokážete vycvičit. Prostě přepnete – pustíte se do činnosti, na kterou se musíte soustředit (zaberete se do práce, začtete se do knížky). Ze začátku to budete muset opakovat několikrát denně. Mockrát denně! Ale nakonec se to naučíte a půjde to jako po másle.
Vhodné je taky stanovit si na přemýšlení třeba 20–30 minut denně. Sedněte si, sepište si, co musíte aktuálně řešit, popřemýšlejte nad tím. Jakmile čas uplyne, od svých sepsaných problémů odejděte, a když se přistihnete, že zase nad něčím zbytečně dumáte, odkloňte myšlenky, jak jsme si vysvětlili výš.
A nakonec může pomoci i mindfullness. Tento pojem označuje všímavost. Tu se vyplatí trénovat. Ať už děláte cokoli, stoprocentně na to zaměřte svou mysl, vnímejte i ty nejmenší detaily. Je to vlastně žití „tady a teď“. Když k tomu přidáte pravidelnou fyzickou aktivitu a do puntíku si užijete procházku lesem nebo dotyk vody a pokožky při plavání, další pokrok na sebe nenechá dlouho čekat.
Přemýšlíte o životních situacích moc, nebo svoje myšlenky dokonale kočírujete?
