Darujte krev, darujete život. Kdo může pomoci a co se po odběru s krví děje?
Darovat krev je bezpochyby záslužná činnost. Nemůže se do ní ale zapojit každý, proto by neměli váhat lidé, kteří splňují všechny dané podmínky. Pak může být 14. červen coby Světový den dárců krve i jejich.
To, že krev je životně důležitá tekutina, si uvědomoval už pračlověk. Dobře totiž věděl, že když někdo krvácí, může z něj postupně vyprchat i život. Není úplně jasné, kdy se poprvé objevila myšlenka „dostat krev zpátky do těla“, aby tak došlo k záchraně, ale první zmínka o takové snaze pochází z 15. století, kdy papež Innocent VIII. údajně přijal krev dvou mladých hochů, aby si udržel mládí. Bohužel ji ale pravděpodobně vypil, což mu příliš neprospělo.
Dochovaná je i zmínka o vězni, kterému byla při pokusu zavedena do těla zvířecí krev. O život při tom kupodivu nepřišel, ale žádné velké změny se neudály, což přítomné znepokojilo, a tak pokus opakovali. Tentokrát už vězeň skutečně zemřel, čemuž se my dnes nedivíme.
O píď vědečtější pokusy o transfúzi se konaly v 17. století v Anglii a Francii, kdy se věřilo, že za všechny nemoci může buď nevalná kvalita krve, nebo její nevhodné množství v těle. Proto se nejčastějším způsobem léčby obecně stalo pouštění žilou.
Po letech pokusů a omylů se o transfúzi krve začal zajímat profesor fyziologie a porodnictví James Blundell. Jeho počinem byla například kniha z roku 1824, ve které zmínil, že darování krve může probíhat výhradně mezi lidmi (nebo mezi zvířaty, pro se ale nesmí použít zvířecí krev). I přesto ale docházelo k úmrtím. Až na počátku 20. století došlo k posunu a zjištění, že existují krevní skupiny a Rh faktor a že se obojí musí brát v potaz.
Kdo může darovat?
Dnes už víme naprosto jistě, kdo může komu darovat svou krev, aby mu jen prospěla. Potíž spočívá spíše v nedostatečném počtu dárců, jejichž průměrný věk narůstá. Dárci může být totiž maximálně 65 let a mladí se k tomu nemají tak jako předchozí generace. Každý rok bychom měli najít ideálně 33 000 nových dárců, aby bylo krve dostatek. Kdo tedy může pomoci? Dárce musí splňovat tyto obecné podmínky:
- Musí mu být 18-65 let. Prvodárci musí být maximálně 60 let.
- Měl by být občanem České republiky nebo tady mít dlouhodobý pobyt.
- Musí vážit aspoň 50 kg.
Konkrétních podmínek je ale celá řada. Před každým darováním by měl dárce vyplnit čestné prohlášení nejen o tom, že se aktuálně cítí zdráv, ale i o celé své anamnéze. U některých zdravotních potíží stačí, aby uplynul týden, od jiných musí uplynout třeba půl roku. Krev nikdy nesmí darovat pacient s epilepsií, diabetem 2. typu, těžkou formou alergie nebo třeba ten, k jehož životu patří rizikové chování (užívání drog, nechráněný sex, promiskuita, závislost na alkoholu nebo lécích).
Muži mohou darovat 1x za 3 měsíce, ženy 1x za 4 měsíce. Tam, kde je dárců konkrétní skupiny dost, se lhůta může protáhnout.
Co se děje s krví po darování a k čemu slouží?
Krev zcela pochopitelně slouží právě k tolikrát zmiňované transfúzi, a to například při úrazech, operacích nebo léčbě otrav. Pomáhá i pacientům s umělou ledvinou a se zhoubným onemocněním krve. Z krve se také vyrábějí léky pro pacienty s poruchami srážlivost krve, pro léčbu popálenin a poruch obranyschopnosti. Kompletní výčet by byl ještě delší.
Tím, že darujete krev, celý proces teprve začíná. Při odebrání plné krve je nutné rozdělit ji na jednotlivé složky, které se používají pro různé účely. Jde o červené krvinky (využití například při ztrátě krve), krevní destičky (využití při krevních a nádorových onemocněních) a krevní plazmu (podává se při léčbě popálenin a při poruchách srážlivosti krve).
Každý vak s konkrétní krevní složkou dostane své označení s unikátním číslem a nesmí na něm chybět informace o krevní skupině, množství, době použitelnosti apod. Ne všechny výsledné produkty celého procesu ale vyhovují stanoveným podmínkám, některé musejí být zlikvidovány. Právě z toho důvodu je stále potřeba spousta dárců.
Proč je darování krve bezplatné?
V České republice je platba za darování krve zakázaná, aby došlo k eliminaci rizikových dárců, jejichž krev by skutečně nikomu neprospěla. I tak ale některá soukromá centra poskytují finanční náhradu, obvykle ve výši okolo 1 000 Kč.
Darování krve na běžných transfúzních stanicích a odděleních je tedy zdarma, dárce má ale nárok na občerstvení, v den odběru obvykle jezdí zdarma MHD, některé nemocnice nechávají dárce zdarma parkovat na svých jinak placených parkovištích. Další odměny čekají u zdravotních pojišťoven. Může jít například o proplacení rehabilitací, masáží, sportovních aktivit nebo vitamínů a minerálů do předem stanovené částky. Někde je odměňuje i město – například levnějším vstupným do zoo a podobných zařízení.
Na dárce myslí i legislativa. Zaměstnanci mají 24 hodin na zotavenou (nemusí do práce), podnikatelé si mohou při podávání daňového přiznání za každý odběr krve odečíst 3 000 Kč ze základu daně.
Co když mi bude špatně?
Pokud přemýšlíte, že půjdete darovat krev, protože vás láká představa dobrého pocitu, pravděpodobně přemýšlíte i nad tím, co s vámi odběr 450 ml + malého vzorku krve udělá. Zatímco někdo snáší odběr úplně bez problémů, jinému se dělá slabo a motá se mu hlava. Vždy je ale nablízku sestřička, která může pomoci hned několika způsoby. Například sklopit odběrové křeslo, otevřít okno, dát mokrý hadr na čelo, přinést něco k pití. Nebudete ani první, ani poslední. I tak ale můžete krev darovat.
Aby vám nebylo špatně, určitě se nasnídejte. Tím riziko „slabší chvilky“ výrazně snížíte. Neslazený čaj a rohlík se šunkou nebo bílý jogurt s müsli nic nezkazí. Po odběru setrvejte kdekoli pod dohledem, třeba i v bufetu, dokud vám nebude úplně dobře.
Více informací o darování krve najdete třeba na webu Českého červeného kříže.
Běžte darovat, pokud můžete. Dárců je stále málo.
