Paměť je schopnost uchovávat informace a vybavovat si je, když je to potřeba. S přibývajícím věkem se může zhoršovat, ale pokles její výkonnosti můžete aspoň částečně zpomalit pravidelným tréninkem a zdravým životním stylem.
Co si pod pamětí laicky a ryze prakticky představit? Řekněme třeba, že vším, co máme v paměti, se od sebe odlišujeme. Nebo nás uložené informace naopak spojují. A to není to jediné, co je na paměti zajímavé.
Jaké druhy paměti a získávání informací známe?
Na paměť se můžeme dívat z několika úhlů pohledu. Například můžeme řešit délku uchovávání informace v paměti:
- senzorické (pár vteřin),
- krátkodobé (20–30 vteřin),
- střednědobé (asi 20 minut)
- a dlouhodobé (delší než 20 minut).
Další, co uložené informace odlišuje, může být proces, kterým jsme si je vštěpili, tedy jestli šlo o ukládání:
- vizuální (zrakem),
- akustické (sluchem)
- nebo sémantické (ukládání významu konkrétní informace).
A do třetice rozlišujeme taky paměť mechanickou a logickou. Všichni si určitě vzpomeneme, jak jsme se učili odříkávat vyjmenovaná slova. To bylo mechanické ukládání do paměti. Na druhou stranu logická paměť nám umožňuje uspořádávat poznatky do jednotlivých celků a rozeznat tak třeba vyjmenovaná slova po „b“ od těch po „v“.
Mozková mrtvice: jak ji poznat, jaké jsou následky a jak postiženému pomoci
Zajímavosti, o kterých jste možná dosud netušili
Paměť představuje pro psychology (a coby součást mozku i pro jiné odborníky) neustálý zdroj překvapivých zjištění. Věděli jste třeba následující?
- Dlouhodobou paměť můžeme rozdělit na explicitní a implicitní. V případě té první jde o informace o událostech a časových posloupnostech, u té druhé se jedná o zapamatování dovedností, jako je například chůze, jízda na kole a další.
- Podle amerického psychologa George Millera je číslo 7 magické nejen díky pohádkám. Právě plus mínus 7 věcí si dokážeme podržet v krátkodobé paměti. Znáte testy typu „máte 15 vteřin na zapamatování těchto sedmi předmětů“? Přesně o to v nich jde.
- Stres napomáhá vybavování informací, které jsme si do paměti uložili. To prospívá hlavně studentům u zkoušek. Naopak stres nepomáhá při ukládání informací do paměti, takže učit se ve stresu není nejvhodnější.
- Lidská paměť je podle všeho neomezená. Nemůže se stát, že byste už neměli kapacitu na přijímání nových informací a že byste si je nemohli zapamatovat.
Ach, ta moje paměť. Jak je to s ní ve stáří?
Stěžuje si váš starší příbuzný na to, že si nemůže vzpomenout, co měl k obědu, ale s lehkostí by vám odvyprávěl, jak prožil celé své mládí? Není se čemu divit. Paměť ve stáří je pro mladší lidi v tomto nepochopitelná, jde nicméně o nezvratný proces a často úzce souvisí s nastupující demencí.
Pozor – to, že si vaše babička nevzpomene, co poobědvala, nemusí nutně znamenat, že u ní propukává demence!
Právě demence je prapodivnou ukázkou toho, jak může paměť degenerovat a proč nechápeme osoby, které tímto onemocněním trpí. Při demenci se totiž nemocnému mažou vzpomínky postupně od těch nejnovějších, přecházejí například k těm před 20 lety, nakonec se smažou vzpomínky na mládí i na dětství… Není tedy důvod se divit, že si s vámi příbuzný popovídá o životě v minulém režimu, ale ne o tom, co bylo před měsícem.
Naštěstí existuje spousta možností, jak paměť trénovat a zlepšovat. I kdyby to nebyly (na někoho složité) mobilní aplikace, stačí se občas někde zastavit před výlohou a zkusit si zapamatovat sedm věcí v ní. A pak si je zády k výloze zkusit vybavit.
Pomáhá taky luštění křížovek a sudoku, počítání příkladů bez kalkulačky, zkoušení nových postupů (například receptů), učení se cizím jazykům (nikdy nevíte, kdy se to bude hodit!), skládání puzzle, kreslení map zpaměti nebo třeba vykonávání zautomatizovaných činností poslepu (zavazovat si tkaničky nebo zapínat bundu) – i tím se aktivuje centrum paměti.
Rozdíl mezi běžnou zapomětlivostí a demencí
Pokud máte staršího člena rodiny, u kterého už tak trochu tápete, jestli jen „normálně“ zapomíná, nebo se u něj rozvíjí demence (konkrétně třeba v podobě Alzheimerovy choroby), asi se ptáte, jak oba stavy rozlišit a kdy případně navštívit lékaře.
Zásadní rozdíl je v tom, že běžná zapomětlivost na rozdíl od rozvíjející se demence nenarušuje běžný život a nesnižuje míru soběstačnosti.
Člověk, který zapomíná, si třeba až po chvíli vzpomene na jméno někoho známého nebo na to, co je za den. Osobnost zůstává nezměněná, to poznáte například díky smyslu pro humor (pokud ho měl, bude ho mít i dál).
Člověk, kterého začíná sužovat demence, se často stále dokola ptá na jednu věc, stále vypráví jeden a týž příběh, ztrácí se na místech, která dobře zná; dělají mu potíže činnosti, které pro něj byly běžné (úklid, vaření); zcela nepřehlédnutelně se mění osobnost – může docházet k výkyvům nálad, rozvíjí se úzkosti, člověk bývá viditelně zmatený.
Poruchy paměti a jejich příčiny
Zhoršená nebo zhoršující se paměť nemá vždy jen jednu a tu samou příčinu. Existují čtyři hlavní poruchy paměti:
- hypomnézie – oslabený nebo snížený výkon paměti kvůli únavě, nedostatku pozornosti nebo stáří
- amnézie – částečná nebo úplná ztráta paměti na konkrétní období (například před nehodou nebo po ní)
- paramnézie – zkreslení vzpomínek; člověk si uplynulé události vybavuje jinak, než jak se skutečně odehrály
- hypermnézie – abnormálně podrobné zapamatování si konkrétních událostí a detailů, často s emočním nábojem
Všechno má samozřejmě svou příčinu a za některé procesy spojené se slábnutím paměti nemůže jen stárnutí. Roli hraje třeba užívání návykových látek (včetně alkoholu a tabáku) nebo některých léků, stres, úzkosti, deprese, nevyvážená strava, snížená funkce štítné žlázy a další.
Kouření opravdu škodí. A nejen našemu zdraví
Podivuhodná schopnost, která z nás dělá to, kým jsme
Do paměti se ukládají všechny informace a zkušenosti, které jsme zažili. Kromě dalších aspektů, jako je například povaha nebo talent, je to to, co odlišuje jednoho člověka od ostatních.
Některé zkušenosti jsme si sice uložili stejně (na rozpálenou plotýnku není radno sahat), ale jiné jsme vstřebali rozdílně (cestování je skvělé vs. cestování je náročné a nebezpečné). Všechny nás spojuje to, že čím déle si paměť udržíme v co nejlepší kondici, tím déle to budeme my.
4 dobré důvody, proč se i ve vyšším věku učit cizí jazyky
Shrnutí
Paměť je jednou z nejdůležitějších schopností našeho mozku – díky ní si uchováváme vzpomínky, získáváme nové zkušenosti, učíme se dovednostem a vytváříme si vlastní pohled na svět.
Zároveň je třeba vědět, že jde o složitý systém různých typů paměti, které pracují propojeně. S přibývajícím věkem se může výkonnost paměti přirozeně měnit, což ale ještě nemusí znamenat vážné onemocnění.
Dobrou zprávou je, že paměť se dá efektivně trénovat a podporovat – učením se novým věcem, řešením logických úloh nebo procvičováním každodenních dovedností.
Na její fungování má kromě stárnutí vliv také stres, únava, životní styl i celkový zdravotní stav, proto se vyplatí věnovat jí stejnou péči jako zbytku těla.
Nejčastější otázky a odpovědi na ně
Co je paměť?
Paměť je schopnost uchovávat informace a vybavovat si je ve chvíli, kdy je potřebujeme. Díky ní si ukládáme zkušenosti, dovednosti i vzpomínky.
Jaké druhy paměti existují?
Paměť se dělí podle délky uchování informací na senzorickou, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou. Rozlišuje se také podle způsobu ukládání informací nebo podle toho, jestli je mechanická, nebo logická.
Jak se mění paměť ve stáří?
S přibývajícím věkem se může zhoršovat hlavně vybavování novějších informací, zatímco výbavnost starších vzpomínek zůstává velmi dobrá.
Jaký je rozdíl mezi zapomnětlivostí a demencí?
„Normální“ zapomnětlivost nenarušuje každodenní život ani soběstačnost. Demence naopak postupně ovlivňuje orientaci, běžné činnosti, chování i osobnost člověka.
Jak se dá trénovat paměť?
Paměť můžete procvičovat například luštěním křížovek a sudoku, učením se cizích jazyků, skládáním puzzle, počítáním bez kalkulačky a dalšími podobnými způsoby.
Co ovlivňuje kvalitu paměti?
Například věk, únava, stres, úzkosti, deprese, nevyvážená strava, některé léky, návykové látky nebo snížená funkce štítné žlázy. Rozhodně nejde o kompletní výčet.
Jaké poruchy paměti existují?
Mezi hlavní poruchy paměti patří hypomnézie (oslabení paměti), amnézie (ztráta paměti), paramnézie (zkreslené vzpomínky) a hypermnézie (mimořádně podrobné vybavování událostí).
Jak na paměť působí stres?
Stres často pomáhá s výbavností uložených informací, ale zhoršuje jejich ukládání. Pomáhá třeba studentům při zkoušce, ale ne při přípravě na ni.
