Stres je všude. Nezbavíme se ho. Většina z nás ho zažívá denně, pokud nejsme zdraví miliardáři na lehátku pod palmou s drinkem v ruce. Když ale se stresem neumíme pracovat, můžeme se dostat až k funkčnímu zamrznutí.
Vyjít tedy můžeme z toho, že jakkoli nám lékaři radí „vyhýbat se stresu“, možné to není. A když se něčemu nelze vyhnout, musíme se s tím naučit žít.
Dobrá zpráva je, že dopad stresu na tělo a duši se dá minimalizovat. Jen je potřeba přijít na taktiky, které budou vyhovovat právě vám. Protože někomu pomáhá probrat trable s kamarády u piva (a kamarádkami u kafíčka), jinému dělá dobře sport a dalšímu třeba venčení pejsků z útulku nebo pletení svetrů s norskými vzory.
Naopak když budeme stres jen snášet a těsnat ho v sobě a nebudeme ho ventilovat, zřítíme se do průšvihu, ze kterého se jen těžko dostává zpátky do duševní pohody.
Jak dlouhodobě a efektivně bojovat se stresem, aby vás nesemlel
Fight or flight, nebo funkční zamrznutí?
Často se teď dočtete nebo doslechnete o tzv. fight or flight módu, v překladu jde o mód bojuj, nebo uteč, případně útok, nebo útěk. Jedná se o akutní fyziologickou reakci, která vzniká v důsledku vyhodnocení stávající situace jako ohrožující.
K této reakci dochází hlavně v traumatických situacích, ale může přerůst v dlouhodobého nezvaného společníka a stát se způsobem, jakým reagujeme na běžný stres. Asi nemusíme vysvětlovat, že nejde o nic, co by tělu a hlavě prospívalo – je to samozřejmě naopak.
Funkční zamrznutí ale odborníci popisují trochu jinak. Nezvládnutý stres (případně trauma) jako by vás zastavil, zmrazil. Nemáte kam utéct, proto tělo „zamrzne“ a vy se cítíte bídně, ale především si přijdete otupělí. Jde o ochranu před bolestí, kterou vám pravděpodobně způsobila konkrétní situace (případně víc situací).
Kdyby to byla jen krátkodobá záležitost (a může být – v život ohrožujících situacích), nejspíš by se zas tak moc nedělo. Jenže ve funkčním zamrznutí můžeme setrvávat nepříjemně dlouho. Důvodem je přemíra stresu, neléčená a nahromaděná úzkost i dlouhodobé přetížení.
Psychoterapie není tabu. Kdy na ni jít a co od ní (ne)očekávat?
Projevy a příčiny funkčního zamrznutí
Funkční zamrznutí není diagnóza. Jde o soubor nepříjemných projevů, které dokážou každodenní život pěkně znepříjemnit a zkomplikovat. Člověku, který se do takového stavu dostane, přijde těžké a vyčerpávající snad úplně všechno, co mu dřív nedělalo ani sebemenší problém. Třeba pracovat, jít na nákup, bavit se s přáteli, projít se na čerstvém vzduchu… Není pak úplně složité domyslet si, jak tento člověk tráví čas. Nicneděláním. Maximálně scrollováním na sociálních sítích, což rozhodně nijak nepomáhá.
Funkční zamrznutí může svými projevy připomínat i úzkostné a depresivní stavy, může se s nimi prolínat nebo si můžeme myslet, že jsme v něm uvízli, a přitom je nasnadě „oficiální“ diagnóza, se kterou si nejspíš sami neporadíme.
Lidé, kteří funkční zamrznutí zažili (nebo zažívají), ho popisují jako otupělost, jako mlhu nebo pocit odtržení od vlastního těla. Jako by sami sebe pozorovali a nebyli ve svém těle. Docela jednoduše se pak dá mluvit o depersonalizaci a derealizaci.
Depersonalizace: stav, kdy se člověk cítí odtržený od vlastního těla, myšlenek a emocí.
Derealizace: stav, kdy se svět kolem zdá být neskutečný, působí jako ve filmu, za sklem nebo v mlze
Častý je taky pocit, že je dotyčný jako robot. Respektive že funguje „na autopilota“. Dělá všechno, co musí nebo by měl, ale nedokáže situace opravdově prožít, ať už jde o práci, věnování se dětem, nebo třeba posezení s přáteli.
Příčiny funkčního zamrznutí už jsme trochu nakousli. Hlavním spouštěčem je dlouhodobé přetížení; nezvládnutý, dlouhodobý nebo intenzivní stres (klidně všechno naráz), úzkosti nebo konfliktní vztahy. Čím více aspektů, tím samozřejmě hůře.
Adaptogeny podpoří imunitu i unavenou duši. Znáte reishi nebo damiánu?
Jak z problému ven?
Dostat se z funkčního zamrznutí zpátky do stavu, kdy se budete cítit jako před ním, není záležitost na jedno odpoledne. Na druhou stranu – situace je řešitelná, a když vytrváte, může být všechno zase v pořádku.
V prvé řadě se věnujte tomu, co vám dělá radost. Pravidelně a nemyslíme tím jednou za rok. Dopřejte si taky dostatek odpočinku. Když občas nějakou činnost vynecháte nebo delegujete na jiné, dost možná zjistíte, že se nic nestane. Zaměřte se na spánek, aby byl opravdu posilující. Pokud se ráno budíte s pocitem vyčerpání, nic se snad ani zlepšit nemůže.
Je potřeba napojit se zase na vlastní tělo. To se dá provést třeba pohybem. Může to být jóga, mohou to být procházky, ale i intenzivnější aktivity – důležité je, aby vás pohyb bavil a přinášel vám radost. A pomoci může i všímavost.
Pokud váš stav trvá déle než dva týdny, neváhejte požádat o pomoc odborníka. Může to být psychoterapeut, psycholog, ale klidně i váš praktický lékař, když si nebudete vědět rady s tím, na koho se obrátit.
Jakmile zamrznutí prožíváte déle než 14 dní, je možné, že tento stav jen signalizuje něco závažnějšího – třeba zmíněnou úzkostnou poruchu nebo depresi.
