Úzkost u žen v přechodu: téma, o kterém se příliš nemluví, ale mělo by
Přechod je v životě ženy nevyhnutelný. Často se mluví o menopauze, vysokém tlaku, řídnutí kostí, návalech horka nebo výkyvech nálad. Moc už se ale neví, že ženy v přechodu mohou pořádně potrápit taky úzkosti.

Podobně jako o jiných duševních potížích, i o úzkosti kolují mýty a nepravdy. Rozhodně nejde o přecitlivělost, ani strach nebo stres. Úzkosti představují dlouhodobé obavy, navíc nejčastěji z něčeho neurčitého. Na rozdíl právě od strachu nebo stresu není úzkost jakoukoli obranou těla vůči vnějším podmínkám. A bohužel může vygradovat v závažné duševní onemocnění, které vyžaduje zásah odborníka.
Hrdinky, které se snaží zvládnout všechno samy
Ženy jsou od přírody tak nějak vůči všemu snášenlivější a dokážou méně odpočívat. Roky se starají o děti, mnohdy o manžela, k tomu pracují, a když jim náhodou zbyde nějaký ten čas, který mohou věnovat samy sobě, pravděpodobně „odpadnou“, protože jsou z toho neustálého kolotoče unavené, ba dokonce frustrované.
Není proto divu, že ženy, které se během života nesetkaly s žádným duševním onemocněním, nemají ani ponětí o tom, že úzkost rozjíždějící se během jejich přechodu, není jen „divný pocit, který určitě časem odezní“.
Úzkost navíc nezřídka chodí ruku v ruce s depresí. Jakmile si žena uvědomí, že už nemá z ničeho radost, cítí beznaděj a žádnou vyhlídku na zlepšení, neměla by s konzultací u psychologa nebo psychoterapeuta otálet. Bylo by totiž zbytečné se takto trápit.
Rozvinutí úzkostných pocitů může vycházet z kolísání hladiny hormonů, ale třeba i z nedostatku spánku. Ten je totiž jedním ze silných příznaků přechodu. Každý, kdo někdy poznal duševní onemocnění, ať už úzkosti, deprese, nebo cokoli jiného, jistě ihned potvrdí, že s unavenou hlavou dokáže být všechno podstatně horší.
Co na úzkostné stavy pomáhá a kdy už se bez odborníka neobejdeme?
S lehkými úzkostnými stavy si lidé někdy dokážou pomoci sami. Pomáhá pravidelný pohyb, doporučuje se příjem omega-3 mastných kyselin (a neuškodí dostatek vitamínů a minerálů), efektivní kontrola stresu a práce s ním – stres totiž může úzkost vyvolávat, podobně jako hormonální nerovnováha.
Zmínit musíme také dostatek spánku, setkávání se s přáteli nebo rodinou a věnování času koníčkům, důležitá je i absence alkoholu a kofeinu (nebo aspoň jejich omezení na minimum).
Pokud ale ženu v přechodu úzkosti trápí natolik, že se s nimi nedokáže vypořádat (spánek nebo čaj s kamarádkou může být v některých případech asi tak efektivní jako ledování zlomené nohy s vírou, že „to přebolí“), je nanejvýš vhodné obrátit se na odborníka. S těžšími nebo dlouhodobými úzkostnými stavy si totiž nikdo sám neporadí.
Může být ještě hůř. Ale nemusí!
Není tajemstvím, že pokud se z občasných úzkostných myšlenek rozvine úzkostná porucha, která člověka dokáže občas až paralyzovat, mohou se dostavit i velice nepříjemné panické ataky.
Panické ataky jsou záchvaty nesmírného strachu a úzkosti, které doprovází i tak závažně vypadající fyzické příznaky, které mohou připomínat například infarkt. Běžné je bušení srdce, závratě, pocit dušení, nadměrné pocení, hyperventilace, a dokonce strach ze smrti.
Do tohoto bodu to, dámy, ale vůbec nemusí dojít. Nebojte se proto říci si o pomoc a dát samy sebe na první místo, pokud jste to ještě neudělaly.