Zrychlené i hluboké dýchání nezní jako něco, co by mohlo způsobit problémy. Ale skutečně může. Kdy k hyperventilaci dochází a jak při ní pomoci sobě nebo druhému? Řekneme si v následujících řádcích.
Hyperventilaci definujeme jako hlubší, mělčí nebo rychlejší dýchání oproti tomu normálnímu (to, které je normální u konkrétního člověka). Každý, kdo tento nepříjemný stav někdy zažil, potvrdí, že jde o čas – čím rychleji skončí, tím menší je riziko dalších potíží.
Rizika a projevy hyperventilace: brnění končetin, mdloby i křeče
Hyperventilace má svůj jasný mechanismus. Jakmile začneme dýchat podstatně rychleji než obvykle, hlouběji nebo naopak mělčeji, začneme v nadměrném množství vypuzovat oxid uhličitý z krve. Jeho koncentrace v tepnách se citelně sníží a důsledkem může být i zvýšení krevního pH a stav zvaný respirační alkalóza.
Příčiny hyperventilace: panická ataka, poranění hlavy i přehnaná intenzita cvičení
Příznaky se dostavují více či méně rychleji a zintenzivňují se, což je důvod, proč je třeba zklidnit dech co nejdříve. Zatímco brnění končetin nebo nepříjemný pocit u žaludku v zásadě není ohrožující, se mdlobami a tetanickými křečemi už se bojuje daleko hůř.
Zároveň je třeba vědět, že příčin, proč k hyperventilaci dochází, je celá řada. Nejspíš nejvíce ji máme spojenou s vysokou mírou stresu a s panickou atakou – v takové situaci je důležité se opravdu co nejrychleji zklidnit (pokud se s tím ale člověk setká poprvé, je to bohužel dost obtížné) a dech „vrátit do normálu“. Pomoci k tomu může obligátní dýchání do sáčku nebo – pokud taková pomůcka není po ruce – třeba ztížit dýchání pusou pěstí přitlačenou k ústům.
Pozor, při použití pěsti u úst druhého nesmí mít dotyčný pocit, že ho ještě více omezujete. To by opravdu nikam nevedlo, naopak by to celou situaci zhorišlo. V klidu mu vysvětlete, co děláte a co má dělat on.
K dalším příčinám patří vysoká míra fyzické aktivity, kdy je intenzita cvičení vyšší než maximální hodnota VO2, tedy aerobní kapacita konkrétního člověka. K tomu často dochází třeba během méně intenzivního, ale dlouhého pohybu – ukázkovým příkladem může být třeba maraton.
Hyperventilace může vzniknout také v důsledku poranění hlavy, mozkové příhody nebo plicního onemocnění.
První pomoc při hyperventilaci
Jak už jsme zmínili, při hyperventilaci je nejdůležitější co nejdříve zklidnit dech, aby nedošlo k vážnějším důsledkům, jako jsou mdloby nebo tetanické křeče. Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo trpí úzkostnou poruchou a cizí mu nejsou ani zmíněné panické ataky, je na místě vědět, jak mu pomoci. A pokud se tento problém týká přímo vás, měli byste pravidla efektivní pomoci znát tím spíš.
Když hyperventilace vznikne kvůli rozrušení, je v prvé řadě potřeba se uklidnit (nebo uklidnit dotyčného). Uvědomte si, že to nejlepší, co můžete v danou chvíli udělat, je začít dýchat jako obvykle. O něco jednodušší to je, když se staráte o člověka s hyperventilací – ukažte mu názorně, jak dýchat a s jakou frekvencí. Buďte empatičtí, nespěchejte, ale zároveň nic neoddalujte.
Řešením může být právě pytlík nebo mikrotenový sáček, ze kterého budete dýchat už vydechnutý vzduch. Tím si zpětně doplníte oxid uhličitý do těla.
Pomáhá také dýchání do břicha (tzv. brániční dýchání) nebo krátké zadržování dechu, ideálně kolem 10 sekund před každým nádechem. Další možností je střídavé vydechování jednou a druhou nosní dírkou – stačí překrýt ústa dlaní a druhou roku si zacpat pravou nosní dírku, nadechnout se a vydechnout levou. Potom hned vystřídat dírky – zacpat levou, nadechnout se a vydechnout pravou. I to vede ke zpomalení a zklidnění dechu.
- Mohlo by vás zajímat: Psychosomatika: jak tělo volá o pomoc, když se duše trápí
Kdy volat záchranku?
Kvůli hyperventilaci, která během pár minut odezní, není nutné volat záchrannou službu. Pokud se ale stav nelepší, ani když už je dotyčný klidnější, případně upadá do mdlob, je profesionální pomoc na místě.
Závěrem
Hyperventilace většinou není život ohrožující, je ale nutné se zklidněním začít co nejdříve. Výhodou osob, které tento stav už znají, je to, že to ze zkušenosti dobře vědí a dokážou se podle toho zařídit. Napoprvé je to ovšem hodně nepříjemné a dotyčný může mít klidně pocit, že má infarkt a že je v bezprostředním ohrožení života – tento strach může stav ještě více zhoršit. Včasné zklidnění je tedy jádrem úspěšného řešení.
