Vsadíme se, že o vděčnosti a jejím pěstování nebo trénování jste jistě slyšeli. V poslední době se o ní hodně mluví. A oprávněně! Dokáže totiž zlepšit prožívání tak, jak si to ani neumíte představit.
Život není o tom, abychom se každý den smáli od ucha k uchu a popadali se za břicho. Odehrávají se nejrůznější situace, příjemné i takové, které bychom raději vůbec nezažili, a přesto jimi musíme projít. Některé z nás emoce vyvolané těmito situacemi mohou úplně zahltit a dovést až k úzkostem nebo depresím.
Když začnete pěstovat vděčnost, nepřivoláte si tím jen to nejlepší. Nezačnou se k vám jako zázrakem kutálet peníze a vaši blízcí se nestanou nesmrtelnými. Velice pravděpodobně se ale dokážete lépe vyrovnávat s nepříjemnostmi a ty krásné životní chvíle si naopak dokážete mnohem intenzivněji užít a vychutnat.
Co je vlastně vděčnost?
Obecně definujeme vděčnost jako pocit ocenění nebo jiné pozitivní odezvy, a to u člověka, který je příjemcem daru, laskavosti, velkorysosti, štědrosti. Kolem roku 2000 se prožitek vděčnosti stal i předmětem psychologických zkoumání (v rámci tzv. pozitivní psychologie, jež se zaměřuje na studium pozitivních emocí a kladných zážitků).
Vítané zpomalení v rychlém světě
Také se vám zdá, že čas letí jako splašený a svět se mění rychlostí blesku? Nejste sami. A nejste sami, kdo možná v takových podmínkách nemá zrovna moc příležitostí se zastavit, chvíli nic nedělat, jen si například vychutnat dobrou kávu nebo vůni vlastního domova.
V důsledku toho se můžeme cítit odpojení od vlastních emocí a těl, jako bychom každým dnem prosprintovali až k večeru a ráno začal kolotoč nanovo. Máme na mysli ten kolotoč, ve kterém jsme rádi, když stihneme všechno podstatné, ale máloco z toho si opravdu užijeme.
Naopak na nás více doléhá nespokojenost s vlastním životem, permanentní stres nebo nedostatek volného času. To může vyústit v komplikovanější duševní potíže, které se potom mnohem obtížněji řeší.
Na rychlý způsob života, se kterým nejsme spokojení, doopravdy platí jedno jediné – zpomalení. Pokud si nedokážete odpoledne sednout do křesla nebo útulné kavárny a udělat si chvilku jen pro sebe, během které nebudete na nic myslet (a nebudete ani sjíždět sociální sítě), je na čase sáhnout po zbrani silnější kalibru – po vděčnosti.
Jsme tím, na co zaměříme svou pozornost
Zatímco Petr se umí radovat z maličkostí i každé drobné krásy (zbarvené listí na podzim, jarní sluníčko), takže je mu vlastně na světě docela pěkně, Pavel to nedokáže. Naopak se přirozeně soustředí spíš na ty horší věci, které ho potkávají – svou pozornost věnuje nedostatkům v práci, vztahu, který úplně neklape, nebo blížícímu se hororu v podobě třídních schůzek. Není divu, že má tendenci sklouzávat k chmurnějším myšlenkám a pomalu, ale jistě ztrácet radost ze života.
Dobrá zpráva je, že s tím může pomoci právě vděčnost. A že se vděčnost dá naučit!
Jak na to? Pište si deník vděčnosti!
Samotné psaní deníku nabízí terapeutické účinky. Jakmile se s papírem podělíte o to, co se vám během dne událo, starosti se najednou mohou zdát menší. Ne všichni jsme ale stavění na každodenní sáhodlouhé zápisy a někdo na ně jednoduše nemá čas.
Když si ale zřídíte deník (doporučujeme klasický notes a zápis rukou) a denně mu věnujete pět minut, uvidíte, že si začnete více uvědomovat i to dobré, co se kolem vás odehrává, i když to běžně skoro nevnímáte.
Je jedno, jestli si k deníku vděčnosti sednete ráno, nebo večer. Zařiďte se podle toho, jak vám to více vyhovuje. Někomu je milejší večer zhodnotit to dobré z uplynulého dne, jiného povzbudí spíš ranní zápis, který nastartuje pozitivní myšlení. Důležitá je pravidelnost, tedy každodennost.
Jakmile budete mít svůj deník vděčnosti, každý den si do něj v preferovanou denní dobu zapište tři věci, za které jste za uplynulý den vděční. Pokud si nevybavíte tři věci, klidně napište jednu.
Trojka je ale poměrně důležitá – podle studie odborníků Dienera, Sandvika & Pavota je totiž mnohem podstatnější četnost pozitivních vjemů a prožitků než jejich intenzita. Nemusíte si přece každý den splnit náročný cestovatelský sen, abyste si ho mohli užít. Vděčnost můžete pocítit i za příležitost k procházce městem.
Když ze sebe každý den „vydolujete“ aspoň jednu milou událost, za kterou jste vděční, nesklouznete k dojmu, že je váš život stereotypní, rutinní, šedivý a nedej bože bezvýznamný. To, za co jste vděční, se samozřejmě někdy může opakovat, vždy se ale snažte popsat něco, co bylo pro daný den unikátní.
Alternativou k deníku vděčnosti je také sklenice vděčnosti. Stačí si vzít zavařovačku, klasickou nebo klidně větší. Každý den do ní vhoďte tři papírky se zápisem o tom, za co jste vděční, a sledujte, jak se sklenice plní. Už to může psychicky podepřít, když se zrovna nedaří.
K čemu vám pěstování vděčnosti pomůže?
Protože se vděčnosti už nějaká ta studia věnovala, víme, že díky tréninku vděčnosti můžete být šťastnější a lépe se vyrovnávat se změnami. Vděčnost snižuje intenzitu pocitů samoty a zvyšuje kvalitu vztahů. V neposlední řadě budete odolnější vůči stresu (ruku na srdce – tomu se zkrátka nevyhneme), a dokonce si můžete dojít i pro kvalitnější spánek.
Kdykoli vám nebude zrovna do zpěvu, stačí, když deníkem zalistujete nebo ze sklenice vytáhnete pár papírků. Hned budete mít doslova na dlani řadu okamžiků, které vám potvrdí, že váš život možná zrovna není procházka růžovou zahradou, ale stále máte něco, co vás těší.
Tak ať se daří!
