O psychických onemocněních se díky bohu čím dál více mluví, a tak každý, kdo má potíže tohoto rázu, nemusí zůstat nepochopený s tím, že je „porouchaný“.
Laici toho ale spoustu nevědí – pochopitelně, nikdo nemůže vědět všechno. Když se řekne deprese, snad všichni si představíme smutného, skleslého až apatického člověka. Méně se ví, že k depresi nepatří jen smutek, ale třeba i podrážděnost a agrese. Nakonec je tu ještě celá řada fyzických projevů.
Deprese není lenost. Skeptikům navzdory
Když se coby člověk s diagnostikovanou depresivní poruchou setkáte se skeptikem, který na nemoci duše „nevěří“, jen těžko mu svoje trable budete vysvětlovat. Taková zkušenost je totiž naprosto nepřenosná. Nejspíš to nebude mít smysl a jen byste tím zbytečně plýtvali energii. Jak se tak říká – deprese není zlomená noha. To špatné není vidět. A když něco není vidět, ne všichni tomu dokážou uvěřit.
Zatímco dříve se mělo za to, že deprese je vlastně jakási forma lenosti, dnes už víme, že to tak není. Proč se nám lidé s depresí mohou zdát zpomalení a proč tolik svádí říkat, že jsou líní?
Deprese má kromě psychických příznaků i ty fyzické. Nemusí se samozřejmě objevovat všechny u každého depresivního člověka, ba dokonce najednou. V průběhu času se mohou měnit samotné příznaky i jejich intenzita.
Když se někoho zeptáte, jak se při depresi cítí nebo co ho nejvíc trápí, je nanejvýš pravděpodobné, že zmíní smutek, pocit prázdnoty, absenci radosti… A únavu. Ohromnou únavu, absolutně neúměrnou tomu, co dotyčný během dne dělá. K naprostému vyčerpání energie stačí ranní hygiena a vyvenčení psa. A to je teprve ráno.
Právě proto lidé trpící depresí stráví spoustu času pasivně – na gauči, v posteli, v křesle. Protože co děláte, když jste úplně vyčerpaní? Chcete odpočívat, spát. Z toho pravděpodobně pramení dojem, že depresivní člověk je líný – protože jsou třeba i celé dny, které potřebuje strávit pasivním odpočinkem.
Další nepříjemností je pocit těžkých končetin. Když se ten přidá k únavě, je z toho skutečně kombinace, kterou člověk jen těžko přemůže. S tímto příznakem je rád, když se bez nadsázky dosune do postele, schová se před okolním světem pod peřinou a modlí se, aby upadl do milosrdného spánku.
Velice nepříjemné jsou i poruchy spánku, které depresi doprovázejí. Člověk s depresí je buď nadměrně spavý (ale po spánku není zdravě odpočinutý a posílený), nebo naopak pořádně nespí, případně velice dlouho usíná. Výjimečná není ani porucha cirkadiánního rytmu, kdy se dotyčnému dlouho do noci nedaří usnout (a ráno podle toho vypadá), případně se budí velice brzy ráno (například kolem třetí hodiny).
Neodpočinutá hlava je ale ideálním semeništěm pro depresivní myšlenky a v kruhu se začnete točit dřív, než řeknete „už to na mě zase padá“.
Další na řadě je jídlo a poruchy s ním spojené. I tady dochází ke dvěma případům – člověk buď postrádá chuť k jídlu, a tak hubne (ovšem nezdravě), nebo se naopak až přejídá (a obvykle samozřejmě nezdravými jídly, protože brokolice – na rozdíl od čokolády, dortíků a mastných chipsů – ještě nikomu náladu nezlepšila). S tím může úzce souviset další častý problém, jímž je zácpa (nebo naopak průjem).
Na náladě nepřidá ani sexuální dysfunkce a nezájem o intimní život. Pro partnera takového člověka to může být až frustrující. A je tu ještě celá řada fyzických příznaků, které depresi věrně doprovázejí:
- bolesti hlavy, zejména pnutí za čelem
- rozostřené vidění
- pocit ztíženého polykání a „knedlíku v krku“
- pocit tíhy na hrudníku
- potíže s dýcháním (hrozí i nebezpečná hyperventilace)
- viditelné zpomalení pohybů (dotyčný opravdu není pomalý schválně)
- u žen může dojít i ke změnám v menstruačním cyklu
Deprese tedy zahrnuje širokou škálu příznaků a zdaleka nejde jen o ty psychické, i když ty jsou samozřejmě stěžejní. Pocity beznaděje a zmaru mohou dotyčného dovést až k sebevražedným myšlenkám, nebo dokonce sebevraždě samotné. Pojí se k nim ale i fyzické symptomy, které není radno bagatelizovat. A o těch se zatím mluví málo.
