Hypersenzitivita: nadměrná citlivost nemusí být slabost. Jak se s ní naučit žít?

Hypersenzitivních lidí, u nichž se mohou reakce na některé podněty zdát až přehnané, je v celosvětové společnosti 15–20 %, ne-li více. Nejsou tedy žádnými extra výjimkami. Co je hypersenzitiva a jak se s ní žije?

Hypersenzitiva by se dala doslova „přeložit“ jako přecitlivělost. Toto slovo s sebou ale bohužel nese poměrně negativní a posměšný nádech, aniž by k tomu byl důvod. Zatímco dřívější generace byly vedeny k tomu, aby byly tvrdé, nesmlouvavé a bojovné, aby se dokázaly prosadit, dnes už člověk nemusí mít hroší kůži, aby v životě uspěl. Naštěstí.

O lidech s vyšší citlivostí se mluvilo už v roce 1978 a o téměř 20 let později se svět poprvé setkal s pojmem hypersenzitivita neboli syndrom HSP (z anglického highly sensitive person – vysoce citlivý člověk). Nejde tedy o žádný módní výmysl posledních dní.

Tenká hranice mezi pojmy

I když často směle zaměňujeme hypersenzitivitu za přecitlivělost, přece jen je mezi oběma pojmy rozdíl. Zatímco přecitlivělost je spíše vázaná na konkrétní situaci, na kterou člověk třeba jen ojediněle zareaguje „přespříliš“ (například proto, že se špatně vyspal, jeho blízký bojuje s vážnou nemocí nebo jeho samotného stihla nějaká osobní tragédie), hypersenzitivita je údajně do značné míry geneticky podmíněná – neseme si ji tedy „automaticky zabudovanou“ v sobě. Pak říkáme, že jde o zvýšenou schopnost nervové soustavy reagovat na vzruchy.

Hranice mezi hypersenzitivitou a přecitlivělostí je ale velice tenká. Hypersenzitivita je u daného jedince vlastně normou, přecitlivělá reakce může být ojedinělá a zapříčiněná aktuální situací – například když máme příbuzného stiženého rakovinou, citlivěji reagujeme na zprávy o rakovině, spíš přispějeme na sbírku a podobně.

Co všechno může hypersenzitivní lidi rozladit?

Není toho zrovna málo, co může hypersenzitivním lidem pokazit (nejen) den, přičemž jiní se s tím vypořádávají lépe. Může to být únava a bolest, hlad, změna počasí, neoblíbené roční období, nálada lidí okolo nebo třeba nepohodlné, konkrétněji těsné oblečení.

Hypersenzitivita nemusí být na škodu. Život s ní ale může být složitý

Hypersenzitivita není nemoc, není to špatná vlastnost a hypersenzitivní člověk rozhodně není hysterický nebo labilní, jak se bohužel stále často říká. S hypersenzitivitou se pojí některé typické vlastnosti, například:

  • silnější zodpovědnost, zásadovost a skromnost
  • sebekritika a přísnost k sobě samým
  • zranitelnost
  • silný vnitřní citový život · vyznávání vyšších hodnot, příklon k lidskosti a empatii
  • všímavost
  • těžko říkají „ne“ (ale dokážou se to naučit)

Tito lidé také mívají cit pro detail a bujnou fantazii. Na hypersenzitivě může být „negativní“ snad jen to, že hypersenzitivní osoby mívají tendence přejímat nálady svých blízkých nebo kolegů a v podstatě je do sebe „nasávat“. Zároveň se samozřejmě potýkají s věčnými řečmi typu „tak si to tak neber“ nebo „vždyť se zas tak moc nestalo“.

Hypersenzitivní lidé často potřebují víc odpočinku než jiní. Jejich nervový systém se totiž snáz přetíží, což vyžaduje relaxaci a řízené vyhýbání se rušivým podnětům.

Jejich altruismus, empatie a všímavost je často vede do uměleckých nebo pomáhajících profesí, jako je lékař, psycholog, sociální pracovník, učitel, fyzioterapeut a další. Mohou být tedy pro společnost nesmírně přínosní.

Když se člověk dokáže se svou hypersenzitivitou sžít, nemusí pro něj znamenat nevýhodu. Naopak!