Sestry a ošetřovatelky měly 12. května svůj den. Kde se vzaly ty první a co všechno se změnilo?
Zdravotníků si teď nejspíš vážíme mnohem víc než před pandemií koronaviru, kdy si na ně spousta pacientů spíš stěžovala. O tom, že práce sester a ošetřovatelek není med v žádné době, i o tom, kdy vůbec ošetřovatelství vzniklo, si můžete přečíst v následujících řádcích.
Zatímco v pravěku a ve starověku se o sebe člověk musel postarat sám a spoléhal se maximálně na laickou pomoc svých blízkých, ve středověku se začala rýsovat charitativní činnost. Ta stála na základech křesťanství a pomoc se měla dostat každému, kdo se o sebe sám postarat nedokázal. Zpravidla šlo o chudé, nemocné a sirotky nebo tělesně a mentálně postižené.
Z charitativní péče se později, v 19. století, vyvinula organizovaná léčebná péče. Stejně jako jiné obory, i ošetřovatelství bylo zprvu ovlivněno filozofií, náboženstvím nebo kulturou dané společnosti. Během válek a díky medicínským objevům (například rentgenu a antibiotik) se z ošetřovatelství stal obor racionální.
Za ošetřovatelstvím hledejme vzdělanou ženu
Florence Nightingalová se narodila 12. května 1820 ve městě, po kterém byla pojmenována (tedy ve Florencii). Její rodiče byli bohatí a ona sama byla podnikavá, proto mohla cestovat a vzdělávat se. Když absolvovala krátké školení, vydala se v roce 1853 během krymské války do tehdejší Konstantinopole (dnešní Istanbul), kde nastoupila jako ošetřovatelka ve vojenské nemocnici. Tam vybudovala základ ošetřovatelského modelu, který uznali jak vysoce postavení vojáci, tak lékaři. Gró ošetřovatelství v té době stálo na dostatečné, někdy až úzkostlivé hygieně, správné stravě a na lidském přístupu k pacientům.
Florence se přezdívalo „dáma s lampou“, protože své pacienty chodila kontrolovat nejen ve dne, ale i v noci. Olejová lampička se pak stala symbolem ošetřovatelek. O prostředcích, které tehdy měla k dispozici, si nedělejme velké iluze. Vždy ale vycházela z lékařských poznatků, z praktických zkušeností a z logického úsudku.
Byla to právě tato dáma, na jejíž popud vznikla v Londýně první škola pro zdravotní sestřičky. Podobné pak vznikly i v dalších zemích. Navíc se podílela i na otevření vysoké školy medicíny pro dívky. Stanovila také náplň práce hlavní sestry, která byla nezbytná ke koordinaci týmů i celé nemocnice. V roce 1860 jí vyšla kniha Notes on Nursing, kde probírá ošetřovatelství a práci sestry jako základní kámen učebního plánu. Není divu, že právě v den narození této ženy slavíme Mezinárodní den sester a ošetřovatelek.
Jak to bylo u nás?
Rozvoj na území našeho budoucího státu probíhal trochu jinak. Až do roku 1874 fungovala v celém Rakousku-Uhersku jediná laická škola pro ošetřovatelky, a to ve Vídni. V roce 1874 a pak ještě v roce 1916 došlo k otevření první ošetřovatelské školy v Praze. Až do začátku 1. světové války bylo ošetřovatelek málo a práci vykonávaly i ženy bez vzdělání. Tehdy došlo k založení České ošetřovatelské školy při Všeobecné nemocnici v Praze, otevření se ale konalo až o dva roky později, tedy uprostřed války. Zdejší učitelky byly vesměs vídeňské diplomované ošetřovatelky.
Na území dnešního Slovenska si na systematický rozvoj ošetřovatelství počkali ještě o něco déle, a to až do roku 1929. O pět let později bylo v celém Československu asi 150 diplomovaných ošetřovatelek a lidé si jich nesmírně vážili. Tyto ženy mohly vykonávat svou práci nebo vyučovat na školách ve svém oboru.
Ošetřovatelské školy v Česku a Slovensku byly nejen civilní, ale z nezanedbatelné části i církevní. Od roku 1947 se studium měnilo a nakonec získalo, po drobných pokusech a peripetiích, místo dvouletého čtyřletou podobu. Čtyři roky a následnou maturitou musely projít budoucí sestřičky, které studovaly od roku 1984. Změny (například v názvu oboru) pak proběhly ještě po revoluci.
Dnes je cesta k tomu, stát se zdravotní sestrou, poněkud složitější. Základem je totiž čtyřleté studium zakončené maturitou, na které je třeba navázat získáním aspoň bakalářského titulu. Pak je ze studentky nebo studenta zdravotní sestra, která může pracovat sama. Studovat se dá i tříletý obor na vyšších zdravotnických školách, v některých případech stačí jeden rok. Od absolvovaného studia se odvíjí druhy úkonů, které může sestra odvádět sama, nebo s dohledem.
Na druhou stranu tu na rozdíl od dávných dob máme sestřičky, které toho o člověku vědí nesrovnatelně více. Velká změna je i v tom, že dnes máme vyšší počet tzv. zdravotních bratrů, tedy mužů vykonávajících práci zdravotní sestry nebo ošetřovatelky.
