První říjen patří seniorům. Najděte poklad v rodičích nebo babičce a dědečkovi

Vzpomeňte si v první říjnový den na své rodiče a prarodiče, pokud to neděláte pravidelně po celý rok. Je totiž Mezinárodní den seniorů. Den lidí, kteří už mají převážnou část života za sebou, často spoustu trápení a navíc je obvykle doprovází samota.

Mezinárodní den seniorů vznikl v roce 1990, aby si mladší generace uvědomily, s čím se denně starší lidé potýkají, jak žijí, co je trápí a dost možná i to, proč si s mladými nedokážou tak úplně porozumět a zanotovat, alespoň většinou. V seniorech přitom tkví naprostý poklad, jen ho odhalit. Množství životních zkušeností, spletitost osudů a životů nahlížených z odstupem času nebo zralý pohled na svět se může hodit každému. Stačí si hodnotu jejich prožitků uvědomit.

Senioři v bolestné samotě

Když děti vyletí z hnízda, jejich rodiče jsou zpravidla ještě v produktivním věku, chodí do práce, sportují, vyrážejí za kulturou… To se ale časem změní. Na práci jednou skutečně nebudou mít fyzickou sílu, sport jim vezme například degenerativní onemocnění a za kulturou se dostanou párkrát do roka. Když budou mít štěstí, někdo je doprovodí.

Člověk někdy potřebuje být sám a samota může být ku prospěchu, toto je ale úplně jiný případ. Neustálá, nekonečná samota, ze které už není šance se vymanit, když se děti starají jen o sebe nebo svoje potomky, jde ruku v ruce s pocitem nepotřebnosti, od kterého nebývá daleko ke stařecké depresi. Senioři často bez vyhlídek na další krásné zážitky takříkajíc čekají na vlastní smrt.

Vyslechnout a neposlechnout

Tím nejmenším, co proto pro seniory můžeme udělat, je pravidelně za nimi chodit a poslouchat je. Mnohdy stačí je vyslechnout, na jejich rady koneckonců ani dát nemusíme, když s nimi nebudeme souhlasit. Vyslechnutí a mírná argumentace je ale potěší. Budou vědět, že je bereme vážně, že s nimi počítáme a že nám nejsou lhostejní, ani když už nejsou jakkoli produktivní.

Zároveň ale nepřekračujme míru argumentace, aby nedošlo k hádce. Staršího člověka by to vyvedlo z míry, vy byste pak akorát s další návštěvou otáleli. Někdy je lepší přikývnout. Ne neposlouchat a vypouštět slyšené druhým uchem ven, jen se zkrátka nehádat. Vybírejte proto nekonfliktní témata, jako počasí, jídlo, co dotyčný celý den/týden dělal, co má v plánu, jestli se na něco těší…

Jednoduché to není, můžeme ale dost získat

Se staršími lidmi to nebývá jednoduché. Jen část z nich žije tak aktivně, jak jim to fyzická a psychická kondice dovolí. Další část odevzdaně čeká na svůj konec, takže nás to s nimi skutečně nebaví, protože od nich sami odcházíme rozhození. Poslední část si uvědomuje své stárnutí a „kope“ kolem sebe, protože je samotné něco bolí a trápí – zpravidla to, že už nemohou žít jako dřív, jako mladší generace. Nemůžou letět na dovolenou, být v pracovním kolektivu a každé úterý hrát tenis.

Pak jednoduše nemusí být příjemné být ve společnosti takového člověka. Na druhou stranu to vyžaduje obrovskou dávku pochopení a situace vůbec není složitá. Každý z nás bude jednou seniorem, jenž přijde o možnosti a činnosti, které dávaly jeho životu smysl. Není těžké pochopit, proč je senior svou situací tak rozezlený. Možná jen potřebuje ujistit, že jsme tu s ním, ať už je na tom jakkoli. Ještě horší to může být, když po odchodu partnera zůstane sám.

Za nás to bylo úplně jinak

Když začneme mluvit o starších lidech, určitě se vám hned vybaví, jak si stěžují na mladší generace, které se chovají jinak, než jak se chovali právě zmínění senioři. Aby ne. Svět se od mládí dnešních sedmdesátníků nebo osmdesátníků neuvěřitelným tempem měnil a ani dnešní čtyřicátníci už si nejsou tak jistí v kramflecích, protože si spousta z nich nese ideje ze své rané dospělosti.

Jen si to představte. Zatímco za války a ještě pár let po ní byl takřka všeho nedostatek, dnes kterýkoli den v týdnu koupíme prakticky cokoli. Domácnost není, co bývala – o napařovacích žehličkách, myčkách nádobí nebo chytrých vysavačích se nikomu před 40 lety ani nesnilo.

A nejde jen o výdobytky do domácnosti. Jde například o styl komunikace. Před lety si milenci posílali dopisy a na odpověď třeba týden čekali. Dnes napíšeme zprávu na jednom z mnoha komunikačních kanálů, a dokonce vidíme i to, že si ji dotyčný během několika vteřin přečetl. Odpověď máme i během minuty. Zároveň máme stále pocit, že navázat nový vztah je jednoduché, když máme kolem sebe, tedy na sociálních sítích, takové množství lidí. Proto se ke svým partnerům nechováme tak, jak tomu bývalo dřív, neumíme tolik chápat, tolerovat a odpouštět. Chceme všechno hned a chceme to mít ideální. Přízemně řečeno – nechceme něco opravovat, chceme hned novou, bezproblémovou věc.

Pro starší lidi je těžké se v takovém světě orientovat, protože byli vychováváni v jiných podmínkách. Důležité je ale pochopit, že budeme v jejich věku žehrat stejně jako oni, ať už na cokoli. Svět bude totiž zase úplně jiný, než na jaký jsme zvyklí teď.

Věnujme jim aspoň chvilku týdně

Když máte vlastní děti, je těžké najít si čas na ně, na partnera i na sebe. A pak ještě na rodiče nebo prarodiče. Je to ale důležité. Nejen pro ně, protože se budou těšit třeba na každou středu a budou mít důvod, „proč tu být“, ale i pro vás. To, co se můžete dozvědět od seniorů, totiž nejspíš nikde nevyčtete…