Každý z nás už určitě viděl seniora, který se neovladatelně třese. Právě třes je hlavním poznávacím znakem Parkinsonovy choroby, která se ale projevuje i jinak. Podívejme se společně, co všechno bychom o ní měli vědět, zvlášť pokud trápí někoho blízkého.
Parkinsonova choroba je neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy. Postihuje buňky, jež za běžných okolností vytvářejí dopamin, který zajišťuje přenos signálů mezi nervovými buňkami. Nedostatek dopaminu, k němuž při Parkinsonově nemoci dochází, způsobuje, že nemocný ztrácí kontrolu na svými pohyby.
Nejde o žádnou moderní nemoc, její příznaky jsou jako celek známy už od starověku. Poprvé ji však komplexně popsal až James Parkinson v roce 1817. Po tomto londýnském lékaři pak byla choroba pojmenována.
Parkinsonova choroba postihuje především osoby starší 50 let, výjimkou však nejsou ani mladší ročníky. Odborníci zatím marně pátrají po tom, co ji způsobuje. Zatím mají za to, že je podmíněna geneticky a velkou roli hraje nepříznivé okolní prostředí člověka.
Jak „Parkinsona“ odhalíme? Třeba i podle ztuhlosti končetin a pomalé chůze
Nejnápadnějším projevem Parkinsonovy choroby je, jak už bylo řečeno, nekontrolovatelný třes. Nejde ale jen o něj. Projevů je mnohem víc, například:
- nadměrná únava
- ztuhlost končetin a zad
- potíže se spánkem
- častá zácpa
- křeče
- zpomalení chůze
- zhoršená mimika
- zhoršení čichu a chuti
Poněkud zvláštním znamením nemoci může být třes jazyka, rtů a krku. V pozdějších fázích nemoci dělá postiženému problém i artikulace. Často se stává, že třes postihuje například jen pravou končetinu, ale levou ne. Neobvyklý není ani třes křížem, tedy například třes pravé ruky a levé nohy. Nepříjemnou zprávou je, že k Parkinsonově chorobě se nezřídka přidává deprese a u starších lidí i jiné psychické problémy.
Léčba neexistuje, dá se jen mírnit průběh
Na nemoc bohužel ani dnes není lék. Prášky, které se od 70. let podávají, fungují nejprve v menším množství, to se ale později musí zvyšovat. Hrozí u nich zvracení a halucinace. Asi 75 % pacientů na léčbu dobře reaguje, čím je ale léčba delší, tím se snižuje její aktuální účinek.
Tam, kde nezabírá klasická léčba a kde se nemoc rozvíjí velmi rychle, je ještě možnost chirurgického zákroku. Při něm se buď zničí část mozkové tkáně, nebo je provedena stimulace mozku.
Fáze nemoci: čím se která vyznačuje?
První fáze nemoci může trvat roky. Zahrnuje první příznaky, diagnózu, počátek léčby. Člověk se srovnává s tím, že je nemocný. Uvědomuje si, že se jeho pohyb zpomaluje, všechno mu déle trvá, je unavený. Začíná být nemotorný a může ho trápit občasná ztuhlost končetin.
Druhá fáze je zvláštní v tom, že jde o období klidu. Je to, jako by se dřív nic nestalo. Léky začaly účinkovat, nemocný se smířil s tím, že má Parkinsonovu chorobu. Zatím nemusí dojít k omezení práce ani koníčků.
Ve třetí fázi se už bohužel začíná objevovat třes, výkyvy v pohybech, zvraty ve stavech. Jsou dny, kdy je nemocný „v pořádku“, ale pak přijdou dny, kdy se jeho stav rapidně horší.
Čtvrtá fáze je poslední. Nemocný během ní nezvládá udržovat své aktivity, nemoc přebírá kontrolu nad životem.
