Je vám mezi 40 a 50 lety a zatím ještě do hloubky nepřemýšlíte o tom, jaké to bude, až přijde vaše definitivní „padla“? Prozradíme vám, co byste o stáří a všem, co se k němu váže, měli vědět už dnes. Být připravený a nenechat se překvapit je totiž nejdůležitější.

O stáří

Třetí věk, přesně tak označujeme období, kdy člověku ubývá sil, není pracovně aktivní a různou rychlostí se na něm podepisuje to, jak dlouho už chodí po světě. Víte například, že stáří podle odborníků začíná už v 55 letech? Teorie netvrdí, že úderem 55. narozenin začne člověk patřit do starého železa, jen může začít rozvoj tzv. involuce. Znamená to třeba to, že ztrácíme déle nevyužívané schopnosti a dovednosti (řízení auta, psaní všemi deseti) nebo že dochází k degeneraci organismu (nemoci orgánů). U každého je ale rychlost stárnutí jiná a není výjimkou, že jsou na tom podobně šedesátiletý František a o 15 let starší Pavel.

Spousta času v důchodu: očekávání versus realita

Když o 20 let starší kolega odchází do důchodu, trochu mu tiše závidíme, že bude mít čas na svoje koníčky, a hned si představujeme, jak bychom s takovou spoustou volného času naložili my. Neuvědomujeme si ale jednu zásadní věc a tou je, že starší lidé potřebují na všechno víc času než ti mladší. To, co nám ve 40 letech může trvat hodinu, trvá seniorům třeba třikrát tolik. Hodina přibude k hodině a člověk zjistí, že toho času vlastně zase tolik není. Opravdu se není čemu divit, když důchodce řekne, že něco nestíhá.

Senioři mají havaj. Co jim chybí?

Další mýtus, kterému byste neměli věřit, abyste časem nebyli nepříjemně zaskočeni. Se stářím a stárnutím jde ruku v ruce ona zmíněná degenerace organismu, rozvíjející se nemoci a v neposlední řadě omezená pohyblivost. Jistě, jsou výjimky, které v 80 letech běhají půlmaratony nebo se vydávají na horské túry, ale jsou to opravdu jen výjimky.

Nemálo času tak starším lidem zabere obchůzka lékařů, ale především je to stojí nervy. Starší lidé jsou z lékařských prohlídek a vyšetření vyplašenější než ti mladší. Havaj tedy opravdu nemají a nějaký ten strašák je tu pořád. A to jsme se ještě nezmínili o pocitech samoty, o úzkostech nebo dokonce depresích. Nejen ze stárnutí samotného a možného pocitu nepotřebnosti, ale taky ze ztráty přátel z řad vrstevníků nebo v horším případě ze ztráty partnera.

Konečně se budu moct věnovat svým koníčkům

Samozřejmě, že bychom svým zájmům chtěli věnovat co nejvíc času a na svoje největší vášně myslíme i v práci i při jiných povinnostech. Myslete ale i na to, že fyzicky náročnějším zájmům se nebudete moct věnovat až do posledních dní. Stejně tak může degenerace ve stáří postihnout i mozek člověka a pak jsou passé i takové činnosti jako filatelie, docházka do šachového kroužku nebo četba.

Dalším výrazným aspektem současnosti jsou bohužel finance. Že si čeští senioři nemohou vyskakovat, to víme asi všichni. Pokud nemáte do důchodu našetřený pořádný balík peněz, ubude z vašeho seznamu zájmů i cestování na odlehlejší místa nebo finančně náročnější koníčky.

Přijměme, co je nám dáváno

Čím víc se budeme při stárnutí vzpouzet tomu, co nás potkává, tím hůř to zřejmě budeme prožívat. Přijímejme to, co je nám dáváno, a radujme se z toho, co máme. A ze zdraví především. Stárnutí je přirozené, tak se při něm nebojme požádat o pomoc.