Paměť: vše, co jste o ní chtěli vědět, ale ještě jste se nezeptali

Paměť je schopnost uchovávat informace a vybavovat si je, když je to potřeba. To říkají moudré knihy. Ale co si pod tím vlastně představit? Řekněme třeba, že vším, co máme v paměti, se od sebe odlišujeme. Nebo nás uložené informace naopak spojují. A to není to jediné, co je na paměti zajímavé.

Jaké druhy paměti a získávání informací známe?

Na paměť se můžeme dívat z několika úhlů pohledu. Například můžeme řešit délku uchovávání informace v paměti senzorické (několik vteřin), krátkodobé (20-30 vteřin), střednědobé (asi 20 minut) a dlouhodobé (delší než 20 minut).

Další, co uložené informace odlišuje, může být proces, kterým jsme si je vštěpili, tedy jestli šlo o ukládání vizuální (zrakem), akustické (sluchem) nebo sémantické (ukládání významu konkrétní informace).

A aby toho nebylo málo, rozlišujeme taky paměť mechanickou a logickou. Všichni si určitě vzpomeneme, jak jsme se učili odříkávat vyjmenovaná slova. To bylo mechanické ukládání do paměti. Na druhou stranu logická paměť nám umožňuje uspořádávat poznatky do jednotlivých celků a rozeznat tak třeba vyjmenovaná slova po „b“ od těch po „v“.

Zajímavosti, o kterých jste možná dosud netušili

Paměť představuje pro psychology, a coby součást mozku i pro jiné odborníky, neustálý zdroj překvapivých zjištění. Věděli jste třeba následující?

  • Dlouhodobou paměť můžeme rozdělit na explicitní a implicitní. V případě té první jde o informace o událostech a časových posloupnostech, u té druhé se jedná o zapamatování dovedností, jako je například chůze, jízdy na kole a dalších.
  • Ženy si lépe vybavují informace, které jim řekne muž s hlubším hlasem, než ty, které jim řekne muž s vyšším hlasem.
  • Podle psychologa George Millera je číslo 7 magické nejen díky pohádkám. Právě 7 (plus mínus 2 věci) si dokážeme podržet v krátkodobé paměti. Znáte testy typu „máte 15 vteřin na zapamatování těchto sedmi předmětů“? Přesně o to v nich jde.
  • Leváci mají údajně lepší paměť než praváci.
  • Paměť se dá trénovat.
  • Stres napomáhá vybavování informací, které jsme si do paměti uložili. To prospívá hlavně studentům u zkoušek. Naopak však stres nepomáhá při ukládání informací, takže učit se ve stresu není nejvhodnější.
  • Lidská paměť je podle všeho neomezená. Nemůže se stát, že byste už neměli kapacitu na přijímání nových informací a že byste si je nemohli zapamatovat.

Ach, ta moje paměť. Jak je to s ní ve stáří?

Stěžuje si váš starší příbuzný na to, že si nemůže vzpomenout, co měl k obědu, ale s lehkostí by vám odvyprávěl, jak prožil celé své mládí? Není se čemu divit. Tento proces je ve stáří nezvratný a často úzce souvisí s nastupující demencí. Pozor, nemusí to nutně znamenat, že když si vaše babička nevzpomene, že poobědvala kuřecí plátek s bramborem, musí u ní nutně propukávat demence!

Právě demence je ale prapodivnou ukázkou toho, jak může paměť degenerovat, a proč nechápeme osoby, které tímto onemocněním trpí. Při demenci se totiž nemocnému mažou vzpomínky postupně od těch nejnovějších, přecházejí například k těm z před 20 lety, nakonec se smažou vzpomínky na mládí i na dětství… Není tedy důvod se divit, že si s vámi příbuzný popovídá o životě v minulém režimu, ale ne o tom, co bylo před měsícem.

Podivuhodná schopnost, která z nás dělá to, kým jsme

Do paměti se ukládají všechny informace a zkušenosti, které jsme zažili. Kromě dalších aspektů, jako je například povaha nebo talent, je to to, co odlišuje jednoho člověka od ostatních. Některé zkušenosti jsme si sice uložili stejně (na rozpálenou plotýnku není radno sahat), ale jiné jsme vstřebali jinak (manželství je dobré vs. manželství je k ničemu). Trénujme paměť a nepodceňujme ji. Potřebujeme ji celý život!