„Věříme, že smrtí život nekončí.“
Přečtěte si rozhovor se Šárkou Doležalovou, vrchní zdravotní sestrou, a Miloslavou Ondrkovou, manažerkou ACME.
První den v ACME. Jaký byl? A který detail si z toho dne vybavíte?
M. Ondrková: Je to již 11 let, co v ACME pracuji. První den, který si pamatuji, byl dost vyčerpávající. Čekalo mě seznámení s chodem agentury a hlavně s kolektivem. Maličkost, na kterou se nedá zapomenout, bylo vlídné přijetí do kolektivu.
Š. Doležalová: Já pracuji v ACME 15 let. S odstupem času si zcela jasně první den nevybavuji. Kladla jsem si otázku, zda se mé teoretické představy o náplni práce zdravotní sestry v domácím prostředí budou shodovat s realitou.
Co bylo Vaším nejsilnějším profesním momentem?
M. Ondrková: Vždy je to poděkování za naši práci od klientů a jejich blízkých. Na to jsme jako tým velmi hrdí. Povzbudí nás to a máme chuť do další práce.
Š. Doležalová: Pro mě osobně to byla v roce 2014 změna pracovní pozice – ze zdravotní sestry v terénu na příjmovou sestru. Tato pozice vznikla nově a já jsem měla možnost ji jasně definovat, určit její náplň.
A co bylo Vaším nejzvláštnějším zážitkem v profesi?
M. Ondrková: Nic konkrétně si nevybavuji. Možná více příběhů, když převezmeme do péče nemocného, kterému lékaři již nedávají naději delšího života. Přesto se s naší péčí a s pomocí rodiny v domácím prostředí jejich život prodlouží, často si splní i sny, v které už nedoufali.
Š. Doležalová: Nejsilnějším zážitkem bylo reálné setkání se smrtí v domácím prostředí, což je zcela odlišné od umírání v nemocničním prostředí.
Jaké je nejtěžší rozhodnutí, které jste musela řešit, paní Doležalová, na pozici vrchní zdravotní sestry? A paní Ondrková, jaké bylo to Vaše za pozici manažerky?
M. Ondrková: Je mnoho těžkých rozhodování. Pokaždé se nelze každému zavděčit. Nejtěžší je asi výběr nových zaměstnanců, kdy na první pohled nelze poznat, jaký ten dotyčný opravdu je.
Š. Doležalová: Těžkých rozhodnutí je mnoho, pojmenovat pouze jedno asi ani nejde. Přináší je každodenní chod takovéto agentury. Vždy se ale snažíme vzniklou situaci řešit ke spokojenosti všech zúčastněných.
4 slova, kterými byste měla každá vystihnout jedinečnost ACME. Která by to byla?
M. Ondrková: Tradice, profesionalita, spolehlivost, laskavost.
Š. Doležalová: Profesionalita, odbornost, komplexnost, spolehlivost.
Paní Tomsová v nedávném rozhovoru pro noviny uvedla, že mottem agentury je citát od Elisabeth Kubler-Rossové: „Zrání je lidská cesta životem a smrt je poslední stupeň vývoje lidské bytosti.“ Proč je to právě tento citát? A máte i Vy nějaké vlastní oblíbené citáty o životě a smrti?
M. Ondrková: Výběr citátu od Elisabeth Kubler-Rossové nás zaujal. Vyjadřuje cestu životem a končí smrtí, se kterou se právě v naší profesi setkáváme. Mám své osobní motto a to si často opakuji: „Nebudu se bát smrti, čeká mě něco dál.“
Š. Doležalová: Tento citát zachycuje období celého života, proto jsme ho vybrali. Já osobně mám toto motto: „Užívejme života do posledního doušku.“
A u tématu smrti ještě chvíli zůstaňme. Jaký je to pocit, být u pacienta de facto až do posledního dechu?
M. Ondrková: Nic příjemného to opravdu není. Obzvlášť když s klientem a rodinou máte vybudovaný hezký vztah. Mám dobrý pocit, že jsem udělala vše, co je potřebné k odchodu umírajícího, jejich nejbližšího.
Š. Doležalová: Vzhledem k tomu, že smrt neodmyslitelně k životu patří, a pokud má někdo tu možnost zemřít doma, v kruhu svých blízkých, je to pro mě pocit vztahové sounáležitosti.
Věříte, že život smrtí končí, nebo ne?
M. Ondrková: Nevím, snažím se věřit v posmrtný život. Nechci si připustit, že dál už nic není.
Š. Doležalová: Osobně nevěřím, že smrtí život končí. Myslím si, že něco po smrti je… Co? To ukáže čas.
Jaké máte zájmy a koníčky v osobním životě?
M. Ondrková: Rodina, rekreačně sport, miluji teplo a moře. Nejvíce ale trávím svůj volný čas se synem na fotbalovém hřišti.
Š. Doležalová: V osobním životě mezi mé zájmy patří má úžasná rodina, úžasní přátelé, cestování a sport.