Povzbuďte svou rodinu v psaní vzpomínek

Koloběh života nikdy nezastavíme, ani kdybychom stokrát chtěli. Zatímco jedni se rodí, jiní musí odejít. To podle nás však neznamená, že by člověk, který už má aktivnější etapu života za sebou, musel jen znudeně čekat, až jeho čas vyprší.

Naopak! Starší lidé oplývají tolika zkušenostmi a mohou dát mladším generacím takové množství rad, že by byla škoda, kdyby to průběžně nedělali. A abychom všechna ta moudra, která nám senioři předávají, s plynoucími lety nezapomněli, měli bychom je povzbudit k činu, který změní jejich i naše životy. K tomu, aby nám své životní poznatky, ale i celé příběhy, napsali.

Proč dát babičce pero a papír?

Samozřejmě, mládí je skeptické a nevěří, že by mohlo přenést moudrost svých předků do současné doby, která je natolik odlišná od časů před padesáti či šedesáti lety nebo ještě mnohem dřívějších. Věříme však, že stejně jako starší dospělí, i mladí lidé při troše vhledu nakonec zjistí, že se mohou z minulosti a života v ní velmi poučit.

Koho by nezajímalo, jak se žilo dřív? Když z učebnic dějepisu zjišťujeme holá fakta o historii, nedozvídáme se prakticky nic o životě obyčejných lidí a o tom, jak zlomové historické události zasáhly právě je. Jak zasáhly naše babičky, dědečky, jejich rodiče, sourozence nebo kamarády. Všechny důležité momenty, které nám chybí do naší skládačky, nám pomohou najít a pochopit právě ti, o nichž si spousta lidí neprávem myslí, že už není třeba jim věnovat čas. Senioři, často opuštění, spoléhající pouze na domácí nebo hospicovou péči.

A přitom možná žili ohromně bohatý život. Ve škole zažili respekt z učitelů, doma občas dostali rákoskou. Chodili do tančírny. Svého životního partnera potkali v reálném světě, a ne na sociálních sítích. Museli umět dobře komunikovat a dobře plánovat, protože nemohli vzít mobil a jen tak zrušit schůzku. Často museli dřít, aby slušně žili. Ale zeptejte se jich, jestli by měnili… Jsme si téměř jistí, že ne.

Dopřejme seniorům pocit, že jsou potřební. Protože jsou!

Jakmile se člověk vymaní z aktivního kolotoče života, jenž sestává ze zaměstnání, péče o děti a fyzicky či psychicky náročnějších koníčků, nezbývá mnoho činností, na které by měl síly nebo které by ho bavily. Často se pak stává, že senioři propadají depresím, pocitům bezcennosti, smutku a dojmu, že je okolní svět už nevnímá jako svou součást. Že je celý svět opustil.

Tomu se dá ale zamezit. A snadno. Poproste své rodiče a prarodiče, aby se chopili pera a sepsali vám své nejdůležitější, nejkrásnější, nejsilnější, ale i naprosto obyčejné vzpomínky! Nejenže vám odhalí svůj život v odlišných dobách a vy se o nich dozvíte to, o čem jste možná neměli ani tušení, ale také jim dodáte pocit, že je i mladší generace stále potřebují. Pro jejich zážitky, zkušenosti a moudrost, kterou do dnešní doby rozhodně přenést můžeme.

fotka domácí péče