Proč jsou senioři, kteří mají zvířata, šťastnější

Koloběh života se nedá zastavit. Jak jednou člověk vychová vlastní děti, nedlouho po tom si uvědomí, že velkou část své životní role už sehrál. Nic nejde tak rychle jako dřív, a pokud se cítí sám, nepřichází zároveň ani to nejradostnější období.

Právě to, že děti už mají své vlastní rodiny a vlastní starosti, vrhá seniory do stínu všeho. Mohou se tak cítit sami, odstrčení, nepotřební a nechtění. A to dokonce i v případech, kdy se o ně děti i vnoučata zajímají. Nikdy se jim ale nemohou věnovat stále, protože mají svoje životy a svoje zájmy. Senioři už jich ale moc nemívají, tedy pokud nejsou v extra dobré mentální a fyzické kondici.

Zvířata mají úžasnou moc

Právě proto, že k sobě starší lidé nechtějí poutat další lidi, se často setkáváme se seniory, kteří si užívají přítomnosti zvířat. Nejčastěji jde o psy a kočky. Oba zvířecí druhy jsou totiž dostatečně přítulné a zároveň není úplně složité se o ně starat. Když dokáže senior několikrát denně vyvenčit pejska, má vyhráno a o lásku a pozornost postaráno.

Stačí jeho přítomnost

Věděli jste, že pouhá přítomnost zvířete má pozitivní vliv na psychický stav člověka? Už jen to, že s ním sdílíme bydlení nebo přímo místnost, nám dodává pocit sounáležitosti, který je pro lidi tolik důležitý. Další zajímavostí je, že při hlazení zvířete se na dlaních aktivují receptory, které do mozku vysílají signály, jež uklidňují nebo se později mění v pocity štěstí.

Bezpodmínečná láska léčí

Zatímco člověk ve většině činností hledá účel a prospěch, i v lásce, zvířata to tak nemají. Jednou k vám přilnou a dokážou vám odpustit spoustu chyb. Když se zvíře stává jediným koníčkem seniora, ten pak chyby nedělává. Vzniká z toho krásný vztah člověk-zvíře, který je jednoznačně prospěšný oběma stranám.

Impuls k pravidelnému režimu

Každý člověk, který žije sám, může mít tendenci jakkoli nedodržovat denní režim. Natož pak senior, který může trpět pocitem, že na něm a na tom, jak žije, už nezáleží. Někdy celé dny nejí, jindy zanedbává vlastní hygienu nebo se mu nechce ani do činnosti, kterou míval rád. Například pes mu ale řád dodá. S ním je totiž třeba chodit pravidelně ven, krmit ho, pečovat o něj a samozřejmě se s ním mazlit.

Člověk se s ním sžije a zanedlouho zjistí, že mu nejvíc vyhovuje ranní venčení a potom teprve snídaně. Nebo že psovi vyhovuje poslední venčení v devět hodin večer a pak teprve se může člověk převléknout do pyžama a jít si lehnout. V drtivé většině případů se tak nestane, že by senior celý den nečinně ležel v posteli nebo na gauči, v horším případě stále v pyžamu.

Má to i svou nevýhodu

Ač seniorům prospívá život se zvířetem, často argumentují tím, že se o něj nepostarají do konce jeho života, protože se obávají, že s nimi se „něco stane“ dřív než se zvířetem. V ideálním případě se o zvíře pak postará rodina. V horším případě přijde zvíře do útulku, což je pro něj skutečně nepříjemné. Ale odtud si ho může někdo stejně osamocený vzít. Je třeba to promyslet. Jedno je ale jisté – život se zvířaty je pro starší osoby požehnáním.

2018-06-06T11:21:18+00:004. 6. 2018|Aktuality|
%d blogerům se to líbí: